No skutečně. To Superčíča může říct asi tak dvakrát v roce. Jednou, když má narozeniny, a jednou, když je první máj. Případy pus a polibků a básní o polibcích a básní mezi polibky jsou různý. Stejně jako politika líbání a oslovování mužů. Samozřejmě Superčíča by se jistě beztrestně líbala s muži celého světa, ale na to tato civilizace není stavěná. Pokud se nestanete lehkou kočkou nebo placenou společnicí. Ty se však nelíbaj. Jen zdobí nebo poskytujou zcela jiné vrnění a vlnění.
Ty narozeniny nebývají zábavné. Gratulace a přání zdraví a štěstí všeho druhu (a je vlastně otázka, zda je to fráze) a pak polibky, o které člověk možná ani nestojí, ale sluší se. I když některejm lidem třeba tahne z pusy a nespraví to ani panák zelený. Obvykle se jí. Hodně. Dorty a chlebíčky, nešvar českých oslav. A ještě s různými pomazankami. Superčíča si obvykle umočí čumáček a na nějaké líbání není čas. Samozřejmě je to pořád lepší, než do sebe během deseti minut nalejt dvacet panáků a pak už nevědět o světě. Nebo se přenést do různých vesmírů za mohutného pokřikování či zpívání národních písní.
První máj má jeden bonus - strom. Líbání pod stromem má svou tradici a svou poetiku. Polemizovat nemůžem, protože líbat se v kukuřici zas taková výhra není. Stromy kvetou a voní. Vyrážej pod ně mladí, staří, muži, ženy. Nastavujou rty, špulí a špulí, až přijde vytoužená pusa. Když byla Superčíča menší, měla zafixováno, že daným stromem s velkým S je bříza. Není jasné proč, ale vypadá ladně. Když ale jedete vlakem po Finsku a vidíte březové lány, už vám tak ladně nepřipadá. Působí plevelně. Ale protože je v zemi jezer dlouho zima, spokojeně házej břízy do krbů a vytápějí jima sauny. Tam se Superčíča mezi čůrky potu nikdy nelíbala. Asi taky proto, že nemá saunu u domu, i když by ji jistě básník J. P. ocenil. Vodka, sauna a plechová vana na svlažení těla. Samozřejmě s ledovou vodou. Od břízy se přešlo k třešni, možná proto, že to do vás rvou média horem dolem. Nebo jen proto, že hezky kvete. Přitom magnólie víc voní. Asi je nutné vytvořit na Facebooku událost o hromadném líbání pod magnólií "Šácholan kissing". Jen to nesmí být na prvního máje, to by šli škarohlídi demonstrovat s komunistama na Letnou.
I když večer předtím všichni zpívaj na potlachu u ohňů nebo chodí poskakovat na koncerty. Alkohol teče proudem, lidé padají do ohně, přes ohně a z kapes jim vypadávají prázdný skleničky, polejvaj se pivem a slepujou si vlasy všemožnym chlastem. Na stromy v tu chvíli nehledí a líbat by se šli třeba pod vidle.
Druhej den v oblacích kocoviny jdou pátrat, kde na konci mlhy stojí třešeň, aby ze svejch páchnoucích úst vymámili polibek. Zas tolik se to od těch narozenin neliší.
Letos se na Superčíču vrhli hned dva muži. Ale nebylo to vše. Poslední polibek dodal boxer, kterej nesměl zůstat pozadu. Rozzrazil chlapce a udělal velkej hupák. Jeho vlhkej jazyk objel celej obličej. Prostě Superčíča je jeho holka a nikdo jinej mu ji líbat nesmí. Pejsek a kočička. A protože má L. narozeniny, dostal o den později dárek. Magnólii. Tak jen doufejme, že mu ji pejsek nevyrve i s kořeny, protože hromadnej kissing se už může pořádat každej víkend.
Viďte, pane, budeme se líbat?
Žádné komentáře:
Okomentovat