Jsem hravá. Hraju. Her je mnoho. Můžu hrát lidem na nervy. Hru v socializaci. Roli. Sázky a dostihy. Sázím se, zda vyhraju v tom složitym závodění, a nestíham.
Možná jednou dostihnu zelenou tramvaj z Ajvazova Druhýho města, která by byla zas jinou pěknou hříčkou. Hraju na babu, na Superčíču, na krávu i na holčičku.
Moc nehraju na hospodyňku, jde mi to mizerně. Nejsem špatná herečka a furt číham, až někdo pochopí, že potřebuje novou Helenu Růžičkovou.
Však jsem dlouhou dobu okupovala divadelní prkna.
A ačkoli to skončilo, stále čekám, kdy zas moje vnady vystoupěj na jeviště a muži mi budou nosit růže v zubech. Nebo aspoň astry. Jen ne afrikány, ty se mi nikdá nelíbily.
Nehraju na hudební nástroj. Herní nácviky se minuly s talentem, neslyšim čisté ááá. Přesto hra s bubny a trombóny je náramné dobrodružství. Občas doma hraju na poklice. Výhodou je, že nebydlim v panelu, takže se moje hra nerozlejhá po sousedech. To náš soused, když roztočí harmoniku a zahraje, to je jiná.
Hraju ráda různý hry - nejradši ty stolní. Už sem se naučila, že můžu prohrát. Nehraju o peníze, nejsem HRÁČ. Jednou jsem si vsadila na fotbal dvacku a nevyhrála jsem vůbec nic. Favorizovaný tým prohrál. Hru na schovku hraje akorát boxerek, když něco provede, to se snaží nebejt. Lingvista L., se kterym žiju, je taky hravej. Má slabost pro různý krásy, jako je sádrovej trpaslík, a veselý hry a hračky.
V našem bytě to vypadá jak v hračkárně. Mam fůru lega. A to ve volnym čase stavim. Taky plyšáků jsme si za ty roky nadělili dostatek. S kotětem je to ještě lepší - máme pro ty křápy důvod. A Lego Duplo ještě nemáme. Už se tuze těšim, až se bude kotě houpat na vánočnim stromě, a já - neuvidim, neuslyšim - postavim vlak a budu nadšeně koukat, jak houká. Bude mi zase pět, neb to věčný dítě vlastně nikdy nechce dospět.
"Zpět na poslední políčko ve hře (kůň Napoli). Hráč obdrží 4000."
V tuhle chvíli je mi fajn, ač vim, že to nebude trvat furt, teď se ale cítim bejt na koni. I když vylezt na koňskej hřbet je pro mě prohra, neb žuchnu dolu jak žok, ještě než usednu. Ale stejně i přesto - pořád je to, jako kdybych vyhrála.
Tož postůj chvíle, jsi tak krásná!
