Vždycky, když má člověk narozeniny, je tady něco, co se očekává. Dort a dárky. Superčíča to pojímá jako Ijáček. Je to takové DOJEMNÉ. Když byla malá, jistě měla dort se svíčkama, který se musely sfouknout jednim vrzem. Vůbec si ale nepamatuje, že by měla nějakou dětskou oslavu s kouzelníkem, balonkama a podobnejma taškařicema, kam by přišly děti v kostýmech, soutěžily by, vejskaly a jejich nadšení rodiče by stáli v pozadí a klábosili o nejvhodnějších a nejbezpečnějších dětskejch tříkolkách, biošťávách a anglickejch školkách. Prej je to dneska trend. Někde se dokonce hledá zakopanej pirátskej poklad. Básník J. P. by jistě vymyslel nějakou pěknou sestavu Děti s lahvemi nebo Děti mi pro lahve (a po hlavě) běhají.
Pamatuji si však oslavy pozdějšího věku, kdy jsem zaručeně dostala roládu z bebe sušenek s vanilkovym krémem a jednohubky s česnekovou pomazankou a vořechama. Pak přišly na návštěvu mé drahé přítelkyně, pouštěly jsme si velké hity tehdejší hitparády Eso a věštily karty. Samozřejmě, karty nelžou - vždy se vykládali ženiši. Tři byli určený a jeden byl srdcák - toho si člověk vybral sám. Ti ostatní byli nějací místní boyz, kteří byli náhodně vybráni. Teda, byli to vždycky ti samí. Zásadní otázky padaly brzy: Kdo se mnou poletí na Měsíc? S kým se budu procházet po návsi? Kdo se mnou bude sedět u rybníčku? Pak byla ještě druhá hra, kde kule znamenaly sex, ale protože to bylo slovo, který jsme se bály vyslovit, říkalo se: "Ehm."
Oslavy 18., 20. a 25. narozenin byly kůl. To se přece má. Drogy, sex a rokenrol. Ve 30 se člověk heslem časopisu Marianne fakt neřídí. Spíš konečně vystřízliví, neboť zjistí, že má bejt způsobilej daňovej poplatník a formotvůrce společnosti. Vod tý doby se čeká, že bude slavit každý kulatý narozeniny, vesele se u toho plácat do kolen a chytat zbytky mladosti tim, že se vožere jak duha. O oslavách vyššího věku Superčíče neni zas tolik známo. Jen tam hraje dechovka a všichni chlastaj.
DOJEMNÉ.
Zvláštní kapitolou jsou dárky. V dětství vám dávaj hračky. Přiznam se, že jsem určitě nějaký dostala, ale vůbec si to nepamatuju. Pak oblečení. Někdy knížky. Vlastně si vůbec nepamatuju svý narozeninový dárky, kromě počítače, kterej mi nadělil kdysi lingvista L. K počítačum mam asi blízkej vztah, neb s nima tak trochu žiju.
Letos se ale lingvista na mý narozeniny zcela nápadně vytratil. Připomínalo mi to nejmenovaného spolužáka, který se vždy na narozeniny své milé, tajemně vytrácel, aby přivlek další knihu Haliny Pawlowské. Děsila jsem se, že přivleče snad taky nějakou publikaci této děvy, nejlépe S Halinou v kuchyni, neb dobře ví, jak umim vařit. A tato uvzdychaná žena by se jistě třikrát otočila, pro pírko skočila a Superčíča by vykouzlila menu o třech chodech. No a ještě by v zástěrce měla překvápko, kdyby přišli nečekaní hosti. Ale kdepak, lingvista přines dort, belgický pralinky a knížku s tím, že poslední dárek pluje lodí. Přijede prej z Ameriky a musim čekat. A neřekne mi, co to je. Básník J. P. tvrdí, že je to nějakej otrok, kterej za mě bude makat. Z lingvisty to mámim už několik dnů. Zda třeba nevobjednal sud javorovýho sirupu nebo robotickýho maséra. A dárek si pluje lodí, až možná jednou dopluje do poschodí našeho domu.
Díky této histórii snad nebude zapomenut.
No ale ten zájezd do Izraele by mi někdo koupit moh... Doufam, že básník vyhraje na svuj los Černá Perla. Ten los jest prej jedinečnej dárek pro každou ženu, kterou může potěšit hned dvakrát.
S kym vyhraju milion a pojedu na zájezd? Ehm...
Žádné komentáře:
Okomentovat