Nějak následovně zněl status na síti, kterej jsem nemohla minout. A ouha, musela jsem ho mít na síti taky, sedla jsem na lep nějaké kampani bojující proti rakovině. Moc tyhle řetězové hry nesleduju, připomínaj mi maily typu: "Tohle jsou tři korunky, pošli je třiceti dobrým lidem a do tři sta třiceti tří dnů třikrát milionek bude tvůj. Neuděláš-li to, bída tě bude provázet." Ještě horší jsou ty o zdravotním stavu, kterej má Superčíča mizernej, i kdyby rozesílala tisíc mailů s křížkama, srdíčkama a radujícíma se ksichtama. Prostě to je fakt. A furt vysvětluju lingvistovi L., se kterym žiju, ať mi koupí parcelu v urnovym háji vedle houbovyho palouku na Sázavě. Kdyžtak mu to nějak vysvětlete. Chcem tam mít s básníkem J. P. urny vedle sebe. A každej rok happening. |
Nicméně idea plazení ve spacáku mě tuze zaujala. Mam pro spacáky slabost už od dětství, člověk je v tom tak pěkně kompaktně zabalenej jako v rakvičce (ostatně chudý lidi - ty, co neposlali třiceti dobrým lidem mailem tři korunky, pohřbívali v pytlích). A spacáky s kapucou, ty sou eště lepší, to koukaj jen očička. Ovšem někdy je problém, že zip spacáku uvízne u hrudníku a přes hory do dolů už se neodváží. To pak vždycky musim mit spacák rozepnutej, páč je mi malej přes prsa. To už zas zábavný neni. A když chtěl člověk ráno vylezt ze stanu, fakt musel v tom spacáku chvilku hupkat jak v pytli (no jo, už jsme zas u těch mrtvol, ale vona noc ve stanu z člověka mrtvolu udělá raz dva). Horší je, když se chce do spacáku narvat ještě boxerek, ačkoli má svuj.
Následuje bitva o prostor a o prsa.
Končí nerozhodně.
Malej Lucifer má taky spacák - teda takovej vak. Prej, aby nechtěl hnedtak chodit. Jakmile jsme ho do něj zavřeli první den, předved nám jasnou housenku, přísunama v tom vytřel celej byt a nalepil na sebe veškerý boxerkovy chlupy. Myslim, že dát mu do ruky máslo, dokázal by výše uvedenej trik celej. Ostatně básník J. P. taky. V sázavský haciendě spí ve vedlejšim pokoji. Jednou se tam narval do spacáku a za tónů písně Nech brouka žít, se pomalu soukal ze svý komůrky. Kdyby se k tomu vyplazil na noční lup do lednice a vytáh si svý oblíbený máslo, o kterym si po tmě myslí, že je to ruská zmrzlina, to by mu to pak líp při jeho triku klouzalo. Další spacák má v haciendě uložen dobrotivý řídící. Je uskladněn v největší kolonii prachu a lingvista L. ho občas vozí vyprat. Řídící si zas dělá protiboxeří úpravu. Zakuklí se celej. Aby mu boxerek poránu nevolízal hlavu. Vono je fakt, že tam už zas takovej rozdíl mezi boxerkem a máslem není. Zvlášť když předtím boxerek pohoduje sledě v oleji. 
Uplně nejlepší by byla idea, kdybysme se do těch pytlů spacích zavřeli všichni. Voblíkli bysme se, potřeli se tukem a plazili se někam, kde je hodně místa. Taková hala na Hlavním nádraží by nebyla špatná. Mohli bysme se tam vyplazit z vlaku, co jede ze Sázavy. Ale mohli by si nás tam plest s bezdomovkama, ač bychom jim tvrdili, že jsme slimáci. No pak by asi byl směr jedinej: Bohnice.
Až jednou teda Superčíča skončí v pytli (teda spíš v urně), mohly by na ten happening přijet spacáky. Potřely by se olejem a plazily se aspoň po haciendě (tam je dlažba). A po písni Nech brouka žít by si k tanci a klouzání pustily největšího Poula McCartneyho When I´m sixty four. Jo jestli mi někdy bude 64, zakloužu si taky, i kdybych byla Superčíča na vozejčku.
Kosti je prej dobrý mazat, jinak se červi rozlezou.
A vono zkusili ste se někdy zbavit slimáků?
Žádné komentáře:
Okomentovat