Kam s ní?

Když jsem dneska rázovala po Prokopáku, kterej máme blízko příbytku ve Městě, uvědomila jsem si, že příští rok to bude přesně půlka mýho života, co jsem opustila zemitou bodrost a vyměnila ji za anonymitu velkého světa, kde i o půlnoci člověk nemusí stát na výpadovce na stopu, protože se dostane domů, i když neřídí auto. Doteď nevim, co mě to posedlo. Město je pro mě pořád cizí. Bydlim skoro deset let v jedný ulici, kde to vypadá jako na vesnici. Za tech deset let tu nikoho neznam. A to tu neni sídliště ani paneláky. Jen vedle vybudovali jakejsi barák, kterej měl mít na střeše prosklenej jehlan. Když tam nastražili tu konstrukci, zjistili, že se bojej tam dát sklo. Hm, je tam furt jen konstrukce, která okorává. Stejně jako banka nahoře, co vyhrála ekostavbu roku, neb ji vybudovali ze dřeva a na střechu nasázeli stromy. Teď se ji, zdá se, bojí natřít.

Teda v rámci místního společenského života jsem znala sousedku přes ulici, ale ta bohužel umřela. Musím říct, že mě vždy informovala o okolním dění. Paní byla vůbec kujón, když byla rozkopána hlavní třída a k nám domů se nejezdilo místnim kodrcavym dostavníkem, ale autobusem, nutila řidiče, aby jí stavěli před domem, a slibovala jim za to medík. Ještě větší hit s ní však měl lingvista L., se kterym žiju a který ve Městě žije celej život. Zažil, jak celej ulici způsobila THC prožitek. Neb se rozradostnila, jak její syn pěkně pěstuje na zahradě kytičky, že to asi bude mít po ní, proto odnesla odkopek této sazenice k nějaké sousedě. Ta se však vyděsila a vykřikla: "Máňo, ty dýlerko, vždyť je to marihuááána, určitě tě zavřou, až se na to přijde." Paní se vyděsila, čapla srp, podťala veškerou trávu, hodila ji před domem na kopici, pěknej kopenec z ní byl a zapálila to. Mam vod ní louskáček na ořechy, nerozlouskne ani švestku, ale je tuze pěkně růžovej.

Neznam ani pejskaře. Jednou mě vez domu nějakej užvaněnej taxikář, kterej bydlel nad náma na kopci a popsal mi všechny psy z lesa, a dokonce i to, jak se jmenujou jejich majitelé a co dělaj za práci. Mě neznal. Asi proto, že s boxerkem vylejzam až v poledne, kdy vstanu z mrtvých, a to nikde neni ani noha. Asi všichni vobědvaj.

Do Města jsem poprvý přijela jako mladá superštíhlá kráska na střední. Odstěhoval se do něj totiž takovej pěknej kocourek. A já si řekla své oblíbené: Když nejde hora... Objekt zájmu mi řek, že se sejdem U koně a já mu řikam: "A to je kde? To je nějaká hospoda?" Když jsem o dva roky na to usoudila, že v Českých Budějovicích by sice chtěl žít každý, ale já chci do Města, přištrádovala jsem si to s obr mapou, kterou jsem vytáhla hned na první přednášce s tim, že hledam Václavák. Měla jsem dva culíky a šaty s mašlí. Už tehdy jsem ale věděla, že ve mně něco dříme. 

Síla být Superčíčou.

Město s sebou kromě anonymity nese speciální kategorie:

STRACH 

Nikdo tu neuklízí sníh a všichni se děsej kalamity, když je jedna pod nulou. Všichni se bojej zlodějů, protože lezou i komínama. Jako Santa. Jsem jednou jednoho vyhnala z domu, pěkně sem ho chytla za flígr a šel, panáček. Měl velkej pytel. Jako Santa. Byl to zloděj?

EKOLOGIE

Lidi tu prej tříděj odpad. Ale pak sou takový, který to hážou do jednoho kýble, a nadávaj na ty strašný venkovský vidláky. Já to zažila jednou na nějaký šílený akci, kde zpíval nahlas Hlas. Nějakej podivnej ekolog tam mlel, jak si lidi na venkově topěj v kamnech plastovejma flaškama vobalenejma ponožkou. To sem teda v životě na venkově neviděla. Zato vdovec po pani naproti vybírá kontejner a nosí si domu flašky na zátop. Kontejner na papír kupodivu neřeší. Ten naplní pozoruhodný auto z banky a pak už se tam nic nevejde. Ale jinak jsou všichni zelený a vnucujou člověku, aby byl taky.

X - PRVNÍ NEZNÁMÁ

Holky z Města. Až na výjimky - ty, co maj rodiny někde vodjinud, a zřejmě je v tom cepovali, jsou úkazy. Počítaj furt peníze. Chluběj se svýma vilama. Když ne vilama, tak jsou rádoby intelektuálky. Vše musí bejt hoch. Vobvykle jsou šíleně líný... A samozřejmě na úrovni. Měněj se pak v biomatky a ty, co poučujou nebohý učitele ve školách. Ne že by všichni učitelé byli svatí.

Y - DRUHÁ NEZNÁMÁ

Holky, co přijdou z regionu, ale chtěj bejt lepší než TY z MĚSTA. Jsou víc intelektuálky a víc dobrotivý a nadávaj na ty vidláky na venkově, jak je to děsný, že furt jedí prasata. Ony samy jsou vegetariánky a vypadaj jak seschlý větve.

JÁ

A pak je tu Superčíča, která to zřejmě nepochopila.

Má v sobě totiž svou sílu. Nechce soupeřit. A to asi ve Městě nejde.

Zejtra jedu na Sázavu.