Domácí spotřebiče u nás v bytě mají svoje jména, teda jen ty hodní a užiteční. Sporák je Karel a pračka Matylda II. Matylda I. bohužel odešla na vrakoviště šikulů, poté co jí po jedné obzvlášť velké rvačce s prádlem praskl buben.
Donedávna sme měli ještě pani sušičku. Jmenovala se Irma podle jedné jičínské spisovatelky, kterou tak ctí pan řídící. A přijela s náma z Jičína, kde sme o spisovatelce besedovali a pak taky besedovali v tamních nálevnách. Moc pěkný byl zvlášť ten bar s levnym chlastem na náměstí, kde ještě ve dvě v noci bylo veselo.
Protože Irma byla dekadentní básnířka, sušička to od ní zřejmě odkoukala. Zvolila si drsnou smrt. Během přepětí elektrického proudu vybuchla, shořela a její kola se již dál neroztáčí a nic již nikdy neusuší. Uf. Ačkoli se mi zdálo, že světla blikají a že každou chvíli žárovky podivně vybuchují, přivolaný elektrikář na žádnou závadu nepřišel. Jen mi pořád říkal Paninko. Na taková podivná oslovení je Superčíča háklivá. Světlo, který měl přimontovat, se mu nepozdávalo, místo lamp chtěl instalovat led osvětlení, který sem vůbec nikdá nechtěla, a lustr chtěl ozářit neonem. Asi aby si lingvista L., se kterym žiju, připadal jako v šantánu, až přitančim ve svém kočičim prádle. Ale přepětí tento elektrikář přemoudřelý nevyřešil, ba tvrdil, že je zcela ok.
A pak přišel jeden pátek, kdy postupně elektřina odcházela a žárovky dělaly bům a prásk a pápá a byt temněl, až ztemněl zcela. Paní Irma v temnotách dlela a raději se vrhla do náruče pekla. Od té doby sušičku nemáme.
Je to asi stejný, jako když se vysavač Robo, co chodil sám, rozhod, že chodit přestane, a novej už nepřišel.
Ovšem desinfekce nutná, a tak se Superčíča musela ujmout žehličky. Ta jméno nemá, leží zabalená v krabici někde v hlubinách bytu. Žehlicí prkno k ní do páru vůbec nemam. Upouští páru a sípe. A já kmitam. Stejně to neni rovný. Bolí mě krk. Tolik času s tim křápem. Irma by to vysušila, vyžehlila a ještě by tu zatopila v předsíni.
A za pár dnů rande s žehličkou znova. Ta si to užívá, semetrika jedna. Už podruhý mohla vyfunět ze skříně. Plíží se jako saň. Stopuju, jak dlouho mi trvá vyžehlit jeden kus. Tak pět minut a ještě to neni rovný. Vobdivuju svou matku, která furt žehlila, jak na to mohla mít nerv. Vobdivuju ženy, který tvrdí, že si u žehlení vodpočinou... Vobdivuje taky ty, co s láskou žehlí ve dvě v noci košile svejm milejm. Vobdivuju i ty, který u toho koukaj na seriály. Já se tak pekelně soustředim, aby aspoň milimetr hadérku rovný byl, že bych nestíhala číst titulky. Au, ta mrcha mě spálila. Ještěže jen trochu. Přemejšlim, kolik procent popálenin musim mít na těle, aby mě vodvezli do nemocnice. Všechno lepší než boj s tou saní. A ta zatim funí a funí.
Říkam lingvistovi, že jestli ta sušička nebude brzo nová, že se zbláznim. Nalejvá mi limošku a snaží se mě uklidňovat. Zastavuju tu příšeru, že si na chvíli vodpočinu. Místo krku mam kameny. A ta nádhera hop, skok a přímo na skleničku. Stůl politej, podlaha taky. Tohle by Irma nikdy nedovolila, takovej svinčík. "Hele ale aspoň to prádlo neni politý," konstatuje lingvista L.
No kdyby to mý pracně vyžehlený prádlo bylo ještě vod limonády, tak už se dobrovolně zapálim na Karlovi. Nebo do něj strčim hlavu. Však plyn už syčí...
"Vidíš, co ten krám dělá. Jen bordel." Následuje vytírání. No abych kvuli metru čtverečnýmu štelovala mopa Miku Hakinena, to teda ne. To by bylo dalších deset minut.Už takhle s tou vobludou trávim dvě hodiny. No možná už i tři.
Konečně jí došla voda. Novou kvuli dvěma kouskum napouštět nebudu, ty počkaj.
"Hele, dokud se nevobjeví jiná sušička, tak žehlit nebudu, vobleků tu je dost," konstatuju s tim, že jsem Superčíča a musim si zachovat chladnou hlavu, a ne se zbláznit kvuli funící nádheře.
"No já jsem se tě chtěl hned zeptat, proč to vlastně děláš?"
Dobře, už nebudu. Vzdávam to a zejtra vočekávám výbuch žehličky.
Anebo bych ji mohla vyhodit z vokna.
Jméno nedostane, to bych eště pak žehlila furt.
A to teda ne, prostě hospodyňkou Superčíča nebude, a basta!
Žádné komentáře:
Okomentovat