My holky s velkym mozkem a zadkem to máme komplikovaný. Aby naše tělo bylo mentálně aktivní, potřebuje přísuny energie, kterou bohužel nenačerpá jak solární panel jen tak ze sluníčka, ani ji jako energický upír nevysaje vod jinejch nebo do sebe nenarve nějaký supervýkonný baterky. Potřebuje přísun dobře cílené potravy.
Ano, samozřejmě, každej dietolog vám poradí, že máte jíst malý porce pětkrát denně a ještě to strukturovat tak, že ty sladký a energeticky vydatný jídla maj bejt ráno, že se večer tělo ukládá ke spánku. Jenže tělo Superčíči se probouzí kolem osmý večer a mozek začne pracovat k úplné dokonalosti a spokojenosti majitelky ještě tak vo hodinu pozdějc. A to už je tělo zcela vyhladovělé a odmítá poslušnost. Pomalu se musí vypravovat k ledničce, nejdřív jen opatrně nakukuje, ale pak si vezme. Tak pomalu, plátek sejra třeba. To tak kalorický neni. Jenže pak je deset a je to ještě horší. V jedenáct už se maže chleba máslem a v jednu sní guláš vod voběda.
Naše kamarádka S. to má asi taky tak, neb o tom napsala a nazpívala píseň:
Ještě hůře je na tom básník J. P. Ten totiž potřebuje uplně mozek uspat, aby ho nenapadlo jíst... Jenže ouha vegetativní nervstva pěvcova, i když je v úplnym deliriu, ho přinutí vstát a nenápadně se sápat k bílé skříní. A odtud si v kapsičkách a pracičkách tajně odnášet tu salám, tu hermelín, tu klobásku a někdy oblíbenou specialitku - bramborovej salátík. Jednou se to básníkovi nevyplatilo. V domnění, že loupí ruskou zmrzlinu, odnesl si máslo a celý ho zbaštil. Někdy se jeho lupy vztahujou uplně na nepatrnej kousek čehosi, co se ukrývá v zákoutí paní Bílé. A tak sní vařené neochucené kuřecí maso nebo prázdný, suchý placky na tortillu.
 |
Ráno obvykle diagnostikuje dle vobalů pod polštářem, co si naloupil a nakřečkoval na noc. A vona někdy bejvá dlouhá.
V tuhle chvíli maj výhodu ti, co jim geny nadělily figuru plaňky v plotě. Mohou sníst husu na posezení a ještě to zakusovat dortem a nic se neděje. Ale muj mozek má hlad. A jako auto bez bengálu nejede, nebude frčet ani von.
Dorazí-li nějaká návštěvice, je to ještě horší, protože člověk nenechá prázdnej stůl a pak si pomlsává během hovoru. Tak do sebe nasouká deset čoko bobo ani neví jak. Ale záchranou budiž hubnoucí čaj, kterej lingvistovi L. poslali jako dárek. Asi už jim taky přišel jako spokojená reklama na pořádnou českou výkrmnu.
Inu, hrčály připraveny a všichni sme do sebe nasoukali skoro litr toho zázraku. Už po půl hodině mozek Superčíči ví, že nebude spát. A tak si nenápadně zobne dvě kuličku hrášku, co je v ledničce. To přece nic nedělá. A ten plátek sejra taky ne. No a piškot s marmeládou, to je jen takovej dezertík.
Ty jo, ten čaj byl nějakej povzbuzovák, za půl hodiny si mažu chleba máslem a zapíjim to mlíkem. Je půlnoc a z kostela zvon mi připomíná, že bych už měla přestat. Jenže spát se nechce a myšlenky zuřivě poskakujou a potřebujou stravu. Když vymyslim teorii o tom, že spokojenej tlouštík je záruka klidné rodiny a že nervy mam jen jedny a trápit se kvůli jídlu nemá cenu, vyrážim na novej lup. Hmm, telecí řízek vod voběda taky neni špatnej. To je něco tak dobrýho, že to nemá smysl nechávat na zejtra. A pak píšu tenhle článek, přemejšlim, jestli muj pozitivní vztah k jídlu neni vlastně nemoc nebo nějaká psychická úchylka. Mam ještě větší hlad. Ten hubnoucí čaj byl fakt nějakej velkej lomcovák. Hoho, v lednici je prejt. Mls, no to si pošmáknu. Mlask. Ale samotný to neni vono. Vyhrabu ještě zelí a chleba.
Mám energie, že bych vyřešila rovnici vo dvou neznámých, to mi nikdy nešlo. Jsou dvě hodiny, noc pokročila i všichni duchové Města zalejzaj do nor. Co nějakej zákusek? Hoho, makovej závin z jihočeský produkce mý tetičky, to je velká lahůdka. V žaludku je zřejmě mordor, ale pranic mu to nevadí. Jsou tři. Říkam si, že bych měla jít spát. Asi v půl čtvrtý to zalomim s tim, že určitě na žádnej novej vobjev nepřijdu.
Když v sedm vstávam, vůbec nemam hlad. Mozek spí.
Šedé buňky mají plná břicha a jsou zcela saturovány. Chrápou a říkaj si, že večer určitě vymyslej teorii fikčního bláta. Zatim je jim dobře.
Ale tim hubnoucim čajem je radši podporovat nebudu, aby ze Superčíči nebyla Superkoule.
Žádné komentáře:
Okomentovat