Prej existuje nějakej pořad, kde cestujou děti časem a dolezou vždy do nějakýho období a tam zkoumaj, jak se žilo v tý který době. A je to jistě edukační. A nejpopulárnější prej je, když se cestuje mezi dinosaury, to nejeden pidimužík či pidižena vejrá na ty podivné tvory s divnými krky, kteří jsou u této věkové skupiny zřejmě tuze populární. Nebo je to dobrej marketingovej tah. Taky si kupuju všechno s boxerama.
Musim říct, že
pravěk mě nikdy moc nepřitahoval. I když bych jistě mezi pramuži byla oblíbenou
venuší, neb mám ty správné kypré tvaráky. Pamatuju si Cestu do pravěku, která
mě tuze nebavila, a pak jeden díl z Macha a Šebestový, kde si tyto dva
mladí draci pořídili mamuta. Tim končí moje zaujetí pro opičáky a jejich éru a
klidně si tam mohli lítat všichni možní sauři, sauroni a sauráci, kde chtěli,
mohli snášet vejce a někde ve vývojové lince člověka čekal pračlovíček.
Mimochodem, ten večerníček jsem měla ráda.Ve Městě je taky několik restaurací jménem Pravěk, kde si člověk může objednat pravěké menu (Naštěstí ho před snědením nepraští kyjem a nevynadají mu do neřádů, jako to dělají v oblíbených a návštěvníky hojně vyhledávaných středověkých krčmách. Pokračuju v závorce – do podniku, kde bych měla sedět na slámě, jíst z kůry a ještě by mi nadávali do idiotů, bych v životě nevlezla, neb mi to evokuje nejvyšší vrchol vulgarity.) a kde mají výzdobu plnou klů a velmi nevkusných velkých poprsí padlých madon s velkými balonky, abysme citovali muj nejmilovanější seriál.
V rámci komických převleků ve svém exdivadelnim angažmá
a na milovaných maškarních plesech ve městě V., jsem nikdy nešla převlečena ani
za pravěČíču, dokonce ani za mamuta či dinosaura. Ono maskovat se za
brontosaura by ani dost dobře nešlo. Přesto jsem se jednou ocitla v druhohorách.
Bylo to při výjezdu do krajů moravských ve městě V., které
je spíš známé tím, že tam studujou zelený mozky, než čímkoli jiným. Ve složení
lingvista L., se kterým žiju, básník J. P. a drahý přítel jihočeský - pan řídící, jsme se vydali navštívit tamní
ZOO. On lingvista ZOA rád. A taky se to nedá skloňovat, páč je to zkratka.
Básník už u vrat prohlásil, že to vypadá na inspiraci v tamní hospůdce, že
bude muset prostudovat tamní folklor a okusit, jestli vůbec maj na Moravě
normální pivo. My zbylí jsme tedy vlezli obdivovat asi pět místních koz, neb
tam měli část věnovanou domácí zvířeně (tyhle rádoby nápodoby vesnic pořád
uplně nechápu, ale pokud lidi tráví víkendy v nákupácích a podivných
atrakcích ala středověká krčma, tak se není čemu divit). No a pak jsme uviděli
vláček. Já takový atrakce ráda a panu řídícímu přišlo dobrý, že pěkně důstojně
pojedeme. Lingvista neprotestoval.
Bylo sice asi sedm stupňů, ale už jsme pěkně
seděli ve vagonku, kterej pravda neměl střechu, ale pěkné sedačky tam byly, to
zas jo. Pán v ZOU nám tvrdil, že je tam ještě cosi věnovanýho dinosaurum.
No když byli na Moravě ti lovci mamutů, proč ne. A tak sedíme a jedem. Najednou
vláček profrčel ZOEM, otevřel bránu a my mizeli pryč. Básník J. P. na nás ještě
volal ze zahrádky místní krčmy: „Co se děje? Že by únos?“ A vlak už byl fuč. Ujeli jsme asi kilometr, když vlak zapnul
amplion a začal hlásit: „Uora, uora, vítejte v druhohorách.“ A ozývaly se
z něj podivné skřeky a chroptění, občas pravda prokládaný výkladem. Zcela
promrzlé nás vezl asi dva kiláky přes celé město V., pak zahnul někam, kde byla
velká brána, ta se otevřela a my se octli v dinoparku. Vono už jich je asi
po republice víc, ale pro mě tohle byl neskutečnej šok. Po parku všude různý
pravěký potvory. Nebylo to ani hezký. Přesto věřim, že jako atrakce pro děti je
to působivý a furt lepší než ten nákupák, že jo. Některý ty vobludy sloužily
jako prolejzačky, to mi přišlo i vtipný. Některý byli dokonce instalovaný ve vzduchu,
jako že lítaj. A k tomu edukační barák… Jistě, kam bychom bez výchovy
mládeže došli. Tak jsme to prošli, udělali fota a zas hupli do vlaku.
Byla fakt zima, básníkovi J. P. mezitím umrzla inspirace na
rtech a byl celej šťastnej, když se vláček vrátil. „No taky, voni by vás ani
nikde nechtěli, ne?“ hurónsky halekal. A kde jste to vlastně byli?“
„V druhohorách.“
No vida, vono asi někdo chce ty výlety v čase realizovat
v praxi. Tak příště mezi faraony, ale proboha ne jako votrok, co tahá ty
šutráky.
Žádné komentáře:
Okomentovat