Dalo by se říci, že ze zakuklený díry vylezl malíř podzim a natřel si, co potřeboval, veselejma, čarovnejma, ba co víc, dokonalejma barvama, který by měly nadšeně zářit do kraje i za mlžných dní plných náruče sychravého kouře a vůně posledního zbytku aster, jiřin a růží. Afrikány prosím smrdí.
V tom smutnění plném kapek by mohla bejt docela nuda, a tak se podzim maluje. A to teda fakt umí, žádná maskérka na něj nemá, ba ani nejlepší kosmetička, držitelka řádu zlatého štětce.
Superčíča samozřejmě neni tak dobrá jako podzim, ale vobčas si musí nakreslit vobličej. Situace žádá,aby osmnáctej beďar velikosti vosího hnízda aspoň nebyl rudej jak alkáčovo nos po desátym rumu. Nastává aplikace retuše.
Už jenom výběr mejakapu pro mě představuje utrpení - zkoušet si ty vzorečky na ruce obvykle dopadne tak, že se mi vobtisknou do svetru, nedej bože dokonce na kalhoty. Ale s velkou slávou to koupim a dotahnu domu. Oční stíny si i vybrat umim a tužku na oči taky - tu musim mít jedině vysunovací, klasickou nevořežu, neb se mi pětkrát zlomí tuha a pak je na vodpis.
Faktem je, že odstínum ala pastelové barvičky, bordó a šampaň vůbec nerozumim. Ani speciálním odstínum smetany - tak proč si bílit pusu. A 50 odstínů šedi mi už tuplem nic neříká.
A pak začne sláva s barvami, velký to přerod nové Superčíči. Obvykle nános mejakpu, od kterého nevim proč jsou postříkaný dlaždičky v koupelně. Jednou se mi ta lahvička taky rozbila. Jen tak si skočila do vany, odstín béž 1, byl uplně všude. Druhá věc je oční stín, to jakž tak jde, až na to, že neumim žádný barevný přechody ani kočičí look. Pak následuje největší utrpení - tužka a řasenka. Pokud si nevypíchnu oči první, tak druhou jistě, oko začne slzet a celá ta nádhera jde dolů. A jede se odznova. Fakt nechápu ty ženy, které se v cuku letu nalíčí v autobuse nebo za volantem auta, který řídí. No a rtěnku vůbec nemam - to kdybych použila se svym uměním trefit se, tak vypadam jak dobrej cirkusovej klaun.
Nechápu ženy, který vzdychaj nad novym odstínem stínů a utrácej za šminky šílenej peníz. U mě se to zredukovalo na tři kusy, protože dřív to po používání cca jednou za půl roku vyschlo, a já měla spoustu křápů, který byly k ničemu. Nejsem dobrej vobjekt pro prodejkyně kosmetiky. Obdobně mam doma spousty krémů a vzorků krémů, který mi někdo vobčas někde vnutil, nebo jsem si je sama koupila, že třeba to beďarstvo zmizí. Nezmizelo.
Ve svý podstatě tu kresbu fasády považuju za podvod. Stejně tak jako považuju za podvod podzim, protože pak přijde temno a břečka a za sněhem musí člověk v světa kraj. Stejně tak, jako když musí pod tuny šminek hledat, co v tý ženě je. Anebo neni.
Žádné komentáře:
Okomentovat