Jak relaxuje lingvista a kol.

Není nad letní osvěžení v přírodě

Superčíča a lingvista L. mají rádi venkov. Léto tráví spolu v posázavské přírodě v objektu bývalé hospody, k jejímuž stavení přiléhá obrovský pozemek. V zahradě plné zeleně se pak tvoří a bádá úplně samo. Má to mnohé do sebe. Klid, žádné burácení tramvají, pouze zvuk sekačky, pily, brusky, traktoru, ovcí, divokých koček a kdákání všudepřítomných slepiček.

Lingvista L. jezdí na chalupu od dětství. Pamatuje ještě, když domy neměly ploty. Tady také v malé komůrce se zrodil jeho zájem o jazyky. Rád si čítával v ruských slovnících.

"Dobře se mi tu vymýšlí strategie, jak lépe vysvětlit látku svým studentům," říká lingvista L. a jeho partnerka Superčíča, která napsala již dvě dětské knihy, a další dvě se chystají k vydání, dodává: "Má to tu tvůrčí atmosféru, tady se píše samo. Většina nápadů přichází právě zde, na naší verandě s výhledem na Hrubínův kraj."

Krajina plná inspirace

V bývalém hostinci se občas zjevují i přízraky minula. Všichni ti strejcové, kteří zasedli k půllitru piva, aby poklábosili o úrodě a posledních technických vymoženostech a nadávali na politiku. Hospodu nezrušil Hitler, i ve vojenském prostoru dál sloužila jako občerstvovna pro ssmany. A pak přišli komunisti, kteří ji zavřeli.

Pivní atmosféru silně vnímá i básník J. P., který přijíždí za svými přáteli. "Rád sekám zahradu a vyhledávám různé zahradní práce," říká. "Člověk si pročistí hlavu. Jen ty kopřivy se nám tu letos nějak přemnožily a to Superčíča investovala honorář za svou poslední knížku do nákupu sekačky." Však také v přírodě Posázaví napsal básník řadu svých veršů. Nabíjí ho i debata s oblíbeným sousedem. "Je to mecenáš. V případě nouze pomůže každému, kdo potřebuje pomoc." Za lingvistou L. přijíždějí do jeho letního sídla i jeho bývalí žáci. "Však mohou zavzpomínat na svá studentská léta," dodává vousatý vysokoškolský pedagog. Připravuje zde také písemky a nové materiály pro výuku v následujícím školním roce, zatímco jeho krásná Superčíča sestavuje v hlavě nové příběhy. "Něco chystám," doplňuje, "v hlavě mi ožívá dětský svět."

Tady se tvoří a pracuje jedna báseň...

Ale i básník J. P. ví, že musí jít s dobou. Proto po poradě s jeho guru, velkým Kolářem, zavedl lingvista L. do hospody internet. Přece je, je nutné být ve spojení se světem i v oáze posázavského ticha. "Nesmí mi unikat novinky v oboru," upřesňuje oblíbený pedagog. 

Lingvista se také rád stará o zahradu. Letos básník J. P. strhl břečťan, který obrůstal oblíbenou verandu. "Jen jsem tak lehce zatáhl a hup," přiznává. "Museli jsme si opatřit biopopelnici na listí a zahradní odpad, ačkoli Superčíča je vůči pojmům bio a eko tuze skeptická. Byli jsme první ve vesnici. A nyní už máme dvě. Jednu velkou a jednu malou," popisuje lingvista, kam s přebytečným rostlinstvem. "Akorát ten břečťan asi bude muset jít po částech." Také básník J. P. je velký ekolog. "O víkendu jsem vytřídil dva pytle plastových lahví. Většinou od Braníka, ten člověka nakopne."

Superčíča se mezitím koupe v oblíbeném bazénku. "Však jsem se na to léto načekala," povzdechne a kopne nožkou.

Člověku se odtud nechce. Z domu čiší klid a pohoda vlahého letního večera.

Prázdniny končí a Město čeká.

Sbohem, cirkulárky.