Kdo znáte mý knihy, tak víte, že tohle téma ve mně bublá, nějak je mi blízký. Je spojený s létem, veselím, vůní sena a taškařicema, který člověk může zažít. Ať už jsou to podivné tancovačky, veselé zábavy, ale i balonek, který uletí do vzduchu.
Když přijede pouť, začne rodeo, to věděl už Hrubín, když jeho hrdina obdivoval kolotočářku Terinu v Romanci pro křídlovku, prsatice Tonka ho náhle přestala zajímat.
Jako dítě jsem se těšila na všechny poutě a strašně chtěla, aby mi někdo vystřelil mončičáka - ač to byla šíleně ošklivá obluda asi jako pokémon. Vůbec jsem neuměla střílet (až mnohem později mi někdo řek, že ty pušky jsou schvalně křivé) a chtěla jsem všechny hračky světa - i když to byla veliká sestava křápů. Ano, vybavuji si kamarádku N., která vždycky kupuje své ratolesti na pouti nějaký svítící meč, s tím, že se bohužel nedá nic dělat. Ta původní krása poutě se už dávno ztratila a zbyla jen lákadla na děti, mnoho podivných kolotočů a rodinné obžerství. Přesto i to všechno v sobě pořád má punc romantiky - ty létající labutě, co vás vemou na konec světa do nebe. A autodrom, kde si zařídíte, i když to jinak vůbec neumíte. Pokud do vás nenabourá pirát dráhy a nepraštíte se tak, že nevidíte na oko.
A obecně - ta romantika - vystřelené růže a perníková srdce. Taky si pamatuju, jak mi jeden objekt vystřelil růži a já ji pietně mnoho let uchovávala. Nevim, zda budu uchovávat tu perníkovou muchomůrku, co mi koupil lingvista L., se kterym žiju, místo růží letos na slavné okurkové pouti, kde vlastně moc okurek nemají. Většinou jsou to takové ošklivé tlusťošky, co se nedaj ani kousat. I když lingvista letos dostal prej dobrou. Asi proto, že jsem švitořila s prodejcem a dala mu dost peněz do kasičky. A pak ta tombola - v době mého mládí byla součástí poutě výstava drobného zvířectva, kde se vyhrávali králíci z klobouku a slepice, lingvista prý někde takto vyhrál psa. A ještě ho k tomu jeho kamarádi vyzvali, aby si pro něj šel. V blízkosti naší haciendy na Sázavě v obci N., kde měla údajně krásná Terina hrob (no ano, v Hrubínově kraji, neb do Lešan je to asi dva kiláky), dělaj teď takové ala retro poutě - lidé odění ve starejch hadrech hrajou na flašinet a losujou tombolu. Letos prej byla hlavní cena živá husa. 
Koloběh trvá, Viktor hraje na křídlovku.
A tak si pyšně nesete domu balon, kterej kupujete malýmu Superkotěti, ale vlastně sobě - protože jste přece vždycky chtěli všechny hračky světa. "A držte ho pevně, jinak vám uletí." Jej, to by bylo, kdyby zved celou mou živou váhu a vynes mě do oblak jak velkej balon s košem. A plavili bychom se za labutěma.
Neuletěl. Přivázala jsem ho v haciendě k posteli. Boxerek na něj štěká a Kotě doráží. Až praskne, bude definitivně po pouti. A vůně kyselejch okurek smísená se sladkym pachem cukrový vaty se někam ztratí. Aby zas za rok připravila nové zážitky.
I když budou tytéž. Neuvidíme je ale týmaž očima.
Žádné komentáře:
Okomentovat