Docela chápu pohádku Sůl nad zlato. Nikdy jsem neviděla briliant ani diamant. Vlastně ani žádnej drahej kamen kromě jantarů, kterejch je plný Polsko a kterej mi kdysi vysmlouval básník J. P. na nějakym blešáku v Gdaňsku, takže takovej jeden pořádnej někde mam. Ale vlastně ho vůbec nenosim, stejně jako nenosim jiný šperky kromě praštěnejch naušnic z moduritu, který se mi líběj, neboť z nich šikovný lidi (což fakt nejsem já) uměj vytvarovat neskutečný věci, třeba lineckej koláček nebo dortík. A mít sladký uši, to je lákadlo pro nejednu Superčíču. Dokonce jsem nikdy nenutila lingvistu L., se kterym žiju, aby mi kupoval šperky, kterejma bych se chlubila před svejma kámoškama. Přijde mi to vlastně zcela zbytečný a mnohem lepší je, když se jde někam na vejlet nebo na houby. A pokud k tomu člověk poslouchá nějaký tlachání o tom, že se ten neschopnej trouba nezmoh ani na zlato, to snad lepší kráčet sám lesem a tamnim tichem.
Taky sem nikdy neměla žádnou drahocennou róbu, moc nechápu ty modelíny, co se halej do luxusních šatů a ještě maj potřebu v tom poskakovat na červenym koberci a nechat se fotit do časáků, kde je stejně pomluvěj, že jim vypadla prsa, nebo měly moc zelenou kabelku nebo aspoň blbý punčochy. Fakt ale je, že ponožky do sandál nenosím ani na svý tlapice, ačkoli když jsme byli s lingvistou v Itálii, nosil to tam každej první. A to je ta Itálie země módy prej.
Pak se mi nelze divit, že nechápu ženy, který dovlečou svý miláky do obchodů, který vypadaj tuze luxusně a nechaj si koupit nějakou fakt in značku, ze který lezou nitě, až to hezký neni, ale nášivka tam pěkně září do dále. A tim šermujou hlavně v ženskym kolektivu, taková sborovna je zcela ideální prostředí. Má to jedna a šup hned další... A taková kabelka, to je zásah do černýho.
Nerozumim ani drahejm autum, protože to naše je stejně furt plný boxerkovo chlupů a stejně v něm furt jezdíme. Mít pak cadillac zapíchanej bílejma jehlama (neb jinak to fakt nevypadá) a v tom se někde prsit, by asi znamenalo vyměnit boxerka za čivavu s briliantovym vobojkem a boudičkou z leopardí kůže.
Všechno zlato světa bych dala za to, aby byly zdravý děti a nikdo nemusel koukat na jejich smutný vobličeje. A jestli je navleču do drahejch hadrů, nehraje roli, neboť to všechno umažou. A taky bych dala všechno zlato světa za to, abych mohla bejt zas malá, mohla chodit do třešňový aleje a narvat si plný tričko třešní a pak plivat z mostu pecky na auta. Protože to nakupování třešní v supráči mě neuspokojuje.
Protože láska prochází žaludkem a dobrej mls je lepší než briliant. Samozřejmě vhodně osolenej. Ale pak musíte taky do luxusní restaurace a dát to najevo Máně vod vedle, že ty burgry byly jak křepelky a že takový určitě nejedla.
Vraťte mi muj svět plnej třešní, letních jablek, kaluží a souseda s holí, když mu kradete lusky. A barevný sklíčka, co byly za všechny brilianty světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat