Už to pozoruju dlouho - kdekdo snědl nejdřív jeden rozum a pak druhej a pak třetí a stal se z něho odborník. Radil. Pan Chytrý. Všudybyl. Všeználek. Kutil. Umělec. Talent. Manažer. Manažer volnýho času. Kouč. Ti všichni dávaj lidem návody na život, aby se snad neztratili, než vlezou od dveří svýho domu do bytu.
Snad je postmoderní doba tak komplikovaná - protože každej má všechno, žije v luxusu, nemusí robotovat nebo snad ani pracovat, když je chytrej, jezdí si pětkrát ročně na dovolenou, i když na to nemá, a pak neví, co se světem, kterej mu zcela zamotal život.
A vydá se k prvnímu rádci, na kterýho natrefí. Ten mu za patřičný obnos poradí, aby se měl rád, staral se sám o sebe a žil, jak chce.
Pak jsou ještě lepší rádci. Přímo královští. Ty o rady nikdo neprosí, dokonce je od nich nikdo ani nechce, ale oni radí. Rozumí všemu a agresivně obhajují své názory. Tuze agresivně. Konzultovala jsem to onehdy s panem Ř a došli jsme společně k pozoruhodnému závěru - neznáme agresivní muže. Jistě jsou opilci, kteří bijí ženy a jsou tuze dominantní, ale Superčíče se takováto sebranka asi vyhýbá obloukem.
 |
Zato agresivek žen znam fůru. Jsou chytré jako rádio - všude byly, všemu rozumí a všem poradí. Jinak třeba ani nejsou zlé nebo nepřejícné - jejich cílem je být rádkyní asi ve stylu chytré horákyně - aby z toho třeba i ony měly prospěch nebo alespoň obdiv mužů či ostatních žen.
Přiznam se, že se jim vobloukem vyhybam. Asi nepotřebuju štěbetat o tom, že tento krém je zcela nevhodný (když ho ani nemam) nebo že je zcela nejlepší vařit na margarínu s trochou oleje.
Zvláštní kategorií v tomto ranku jsou tzv. mamynky (tak je nazývá lingvista L., se kterym žiju), odbornice na výchovu a vzdělání dětí. Mnohdy i ženy teoretičky. Mají pro strach uděláno. Jsou bio a eko, taky ekl. Zrovna nedávno narazila Superčíča na nějakou koninu jménem kontaktní rodičovství - spočívá to v tom, že tyto dámy zcela kopírujou život v přírodě a dětem nesmí omezit jakoukoli aktivitu, neboť je to přeci přirozené. Jean-Jacques Rousseau by zaplesal.
To znamená přivážou potomka k tělu a chodí s nim omotané, narvou si ho do postele, kde ho do osmi let kojí, a v návalu velkého dobra mu zcela všechno dovolí, protože je to individualita, což je podtrženo speciálním jménem pro nejgeniálnější dítě na světě. Třeba Servác nebo Hafík. Případně Michal Dalibor Alexandr Kreon. Nemohli se dohodnout, tak jich dali víc... Díky tomu jsem pochopila mlácení jiných dětí s nadšeným souhlasem a přihlížením rodičů - vždyť v přírodě přece taky statnější kanec rýpe tesáky do toho menšího, nebo krádeže propriet na pískovištích - však v přírodě každý něco najde, a jelikož to našel, je to jeho.
Zajímavé je, že tyto šiřitelky dobra a správných postupů koukaj, jak by letěly na první dovolenou, samozřejmě opásány šátkem s měsíčním kojencem v něm, nakupujou v obchodech podivných jmen, jako například Tři jahůdky, Plenkáček či Špuntík (sorry, Pepo, ale ten název je tak pěknej, že se sem hodí). Podivná jména prej maj i školky, ale do toho Superčíča zatím nepronikla. A nebo se zatím nenaskytla dobrá duše, která by jí poradila.
Individuality pak neznají hranice světa ani vztahů, neb jsou do smrti malými opičkami, nerozeznají sociální vztahy, neboť byli vždy ve svém výběhu. A samozřejmě potřebujou radu.
Obávám se ale, že být jejich učitelem si skutečně říká o maleur.
Žádné komentáře:
Okomentovat