Když začne pálit slunce, je to doba, kdy Superčíča vystrčí superlejtko a začne se vyhřívat na slunci. Možná trochu tlape po rozpálených dlaždicích, ale furt lepší, než píchnout do vosího hnízda. To pak vyletí hejno vos, a máte-li alergii, udělaj bzum, bzum, pích a z vaší nohy je rázem noha superslonice. Se mi to kdysi stalo, myslela jsem si prve, že se ozývá zánět žil, byl to však párek zbloudilejch vos, kterej se rozhod řádit ve skrytu mý nohavice.
Píchat do vosího hnízda se vůbec nevyplatí, neb ten hrozen vos mívá děsivý návyky a ještě děsivější chování. A ač voblejzaj vodpadkový koše, myslej si, že jsou královny místní putyky a ostatní se jim budou klanět. Myslim, že je lepší se vyhnout, či vosu vyhnat. Pak se dá zas srkat limoška brčkem.
Ještě děsivější sebranka jsou sršáni. To jsou takový aeropláni, že z nich mam vážně děs. Ovšem je-li v okolí dostatek mužů, co mají pro strach uděláno, bojí se i Superčíča o něco míň. Pamatuji si moc dobře, jak jednou básník J. P. a jeho věrný druh Pepánek zabíjeli toto hmyzstvo sprejem na záchod. A počítali a počítali. Padlo jich za večer 14. Možná asi stejně piv vypil k tomu vraždění pan básník. Ono se není čemu divit, nějaký činnosti či lidi člověk snáší líp, když je opilej. A sršáni spadli, plác, křídla mokrá od pučifuku Horský vánek a bum, básník či Pepánek je umlátili pantoflem. Jojo, bejt pod pantoflem se nevyplácí. O tom by moh kdejakej sršán vyprávět.
Zato vosí pas, to je panečku něco. Dámy dřív kvůli němu vytahovaly korzety, aby si vytvořily tuto ladnost. Nic takovýho nemam v plánu, ono by to moje břišní sádlo nevydejchalo, ono mít prdel jako Ferda Mravenec, taky není k zahození. To se na vás lepí podivná individua jak vosy na bonbon, protože takovej úkaz hned tak neviděli. Nevim, jestli si tak strašně přejou si na tu vyboulenou horu sádla šáhnout, nebo jestli myslej, že je to abnormalita hodná obdivu. Ale zrovna minulej tejden se na mě v podchodu vrhal jakejsi černoch s výkřikem: "Oh, my darling, come to me." Že sem s sebou vlekla Luc, ho vůbec nezajímalo. Zřejmě by to nebohé dítě odhodil někam do kouta a s pokřikem: "Hrej si, tu máš kohouta," by začal zkoumat anomálie Superčičí. Ono vůbec ti cizinci jsou obecně víc překvapení. Z Turků bych si mohla udělat sestavu sršánů, ale onehdá ten asi šedesátiletej Vietnamec v metru, to bylo taky dílo, ten by se mě přitom musel chytit za prsa a visel by na nich jako staženej králík - byl docela seschlej, vážně jo, jak ta kůže králičí, co visí, a lítaj na ni mouchy. To je hmyz, kterej snášim celkem dobře.
Zato takovej komár, to je něco velmi obludnýho. Jednou jsme s lingvistou L., se kterym žiju, tábořili kdesi venku na Slovensku (myslim, že to nebylo u tý skládky) a za tu noc mě tam poštípalo asi dvě stě těhle hmyzáků. Včetně očních víček a obrovskej bodáků, který způsobili přes docela tlustej spacák. Když mi to druhej den nateklo a ze Superčíči bylo superopuchle, na lingvistovi nebyl jedinej štíp. Asi má Superčíča sladkou krev, která je pro tuhle lůzu vábničkou. Jak jsem zjistila loni, jsou země, kde jsou komáři ještě agresivnější a kde nepomáhaj ani litry repelentu. Lingvista ho nepotřeboval, jedinej štípák se k němu nepřiblížil. By snad stálo zato vynalézt protikomáří neopren.
A pak snad už zbejvaj jen ty vodporný housenky, to je taky dílo. Všechno sežerou, všude vlezou. Je naděje, že se zakuklej a je vod nich klid. A pak se z nich vylíhne motýl. Na toho se dá i koukat a naštěstí odletí. Pokud to teda neni vzácnej exemplář, kterýho maj v botanický zahradě. Anebo takovej, kterej se stává lovnou kořistí těch, co lákaj svý oběti na sbírku motýlů.
Přiznávam, že to by mě nebavilo. To už radši, když se to řekne na rovinu. Protože kroužit nad prázdnym úlem nemá smysl. A bodá jenom zbabělec.
A taky vosa. A od tý radši ruce pryč. A ostatně i čumák. Náš boxerek by moh vyprávět.
Žádné komentáře:
Okomentovat