Tohle je vděčné téma a jistě jste si všimli, že je potřeba se mu po roce věnovat znova. Hlavní chyba - psát texty podle kalendáře, to je už taková vohraná písnička, něco jako stereotyp - máme tu to a měli bychom na to přece zareagovat, aby to neztratilo požadavek aktuálnosti. Je to fatální zahleděnost žurnalistiky do sebe. Některý časáky dokonce maj ta samá témata a k danýmu svátku jen zalověj v archívu a vyměněj fotky. To bych mohla taky udělat. Jednak by mi to ušetřilo práci a jednak takovýhle fádní téma si ani nic jinýho nezaslouží.
Muj vztah k Velikonocum zůstává konstantní, neb je to maskulinní svátek. Letos mi teda básník J. P. říkal, že slyšel v rádiu, že je přestupnej rok a že můžu mlátit já. Jej, to muselo bejt pracný, apgrejdovat ty zvyky kvuli tomu, že je to opačně. Ostatně si nemyslim, že to budou nějaký chlapi dodržovat. Zas si vemou ty svoje mlátičky, neb vlastně chtějí bít ženy. A učí to už malý kojence. Ty fotky dětiček zamaskovanejch jako zajíci nebo vomotanejch pomlázkama jsou teda na Superčíču rok vod roka víc a moc.
Muži by vlastně mohli jít dělat do ženskýho časopisu. Neb maj několik stereotypů taky:
1. Nikdy, ale vopravdu nikdy nedávaj zpátky záchodový prkýnko.
2. Tvrděj, že vás poslouchaj, a když jim řeknete: "To jsem ti říkala," vymlouvaj se na tuze důležitý úkol, který měli. Ty strašně důležitý úkoly ostatně plněj furt. Skoro to vypadá, že maj tajný mise.
3. Maji zálibu ve stolních společnostech, kam choděj na jedno. Ale připlazí se domu po pěti. Jako onehdá básník J. P., který šel pobesedovat se sousedem vyzbrojen lahví zelený, neb byl Zelenej čtvrtek. Dodržuje tradice.
4. Zásadně zapomínaj na všechny narozeniny a svátky, a to nejen vaše, ale i svý rodiny. Lingvista L., se kterym žiju, mě několik let mystifikuje s datem narozenin svýho tatínka. A vždycky mi řekne: "No já vlastně nevim. Vono je to na Vojtu. Vlastně na Otu." A kouká jak malej Jarda. Nakonec zjistim, že je to na evangelistu, co taky psal o Beránkovi božím.
5. Říkaj, že všemu rozuměj, ale ve skutečnosti potřebujou váš softwér. Ten je totiž megavýkonnej a dokáže se soustředit na osmdesát věcí dohromady, ne na jednu. Skoro si myslim, že mezi boxerkem, kterej se zatvrzele soustředí na svuj klacek, a mužem není tak velkej rozdíl.
Asi bych pokračovala do nekonečna, jest to takové věčné téma jako království Boží.
Vono, když časopisy pro ženy fakt nemaj, vo čem psát, vytahnou téma: Jak na něj. Jak pochopit chlapa. Jak se dorozumět. Je to uplně stejný, jako když za měsíc zdoběj kraslice a pletou mazance.
Musim říct, že bych to měla narušit. Zejtra jim všem nastavim zadnici a řeknu: "Pojďte, chlapci, vzhůru do práce. Ať jsou ta jelita pěkně propečená."
Protože vono se to jinak ani nedá.
Žít v nějaký izolaci s klubkem ženskejch by bylo mnohem horší.
Žádné komentáře:
Okomentovat