Superčíča gamblerkou

Až jednou Superčíča vyhraje milion dolarů, koupí si loď a bude se plavit Středomořím jako antičtí mořeplavci. Moře je to klidné a všude nějaký ostrůvky, kde se může odpočívat a popíjet drink. Bude samozřejmě muset soutěžit v soutěži O nejkrásnější nohu na světě a tam jako Popelka urve střevíc, danou sumu, kterou probendí za jídlo a plavby. Nemůže přece dělat takové malichernosti, jako si kupovat losy, neb ty výhry z nich moc dobře známe. To je asi jako Sportka. Otec lingvisty L., se kterym žiju, jí sází drahně let, ale z nějakejch velkejch sum se nikdá neradoval. Superčíču vobčas posedal běs si koupit los, zvlášť když měli na poště poslední tři. Vztahovala se k tomu nějaká rodinná prazkušenost o třech tovaryších za monarchie, který si ve městě na krásném modrém Dunaji koupili poslední tři losy. A všechny výherní a bez paroží.

Jednou jsme to zkusili s básníkem J. P. na poště ve městě, jehož jméno raději nevyslovím, neboť v září tam v místní ZŠ nacvičovali koledy, v restauraci vařili hůř než Superčíča, tj. ohřejvali těsto v mikrovlnce a kydali na něj kečupa, a v místní síňce věnované legendě - literárnímu velikánovi, měli komunistickou expozici, ač tam jinýho pořádnýho rodáka neměli. A to si myslím, že zakladatel chovu boxerů by si tam taky malinkej prostůrek zasloužil. Aspoň sochu boxerka ve skoku. Vůbec už si nepamatuju, proč jsme s J. P. šli na poštu. Ale nějak mě tam popadla losí mánie. Opatrně jsem si koupila jeden - nu a vyhrála jsem pade. "Peníze se musej točit," řek by zkušenej gambler.

A tak jsem koupila za pade nový losy. Losi a sobi se mi pletou, ale seškrabáváš podivnou hmotu jen z těch papírovejch. Na jeden z těch losů, kde byly obrázky tří štastnejch sobů a seškrabávaly se jim nosy, jsem zas vyhrála dvacku. No koupila jsem zase dva. A nová výhra, tentokrát na los s obrázkem matičky metropole. Zlatá Praha nebo tak něco. A zase dvacka. "My už máme ale poslední tři," pípla nesměle dáma za přepážkou. Poslední tři. Prazkušenost promluvila. Ha, tak za ty konečně zbohatnu. Básník už mě tahá za šos, neb nás začalo sledovat asi dvacet místních lidí, který šli platit složenky a vyzvedávat si důchody. "No tak já deset doplatim a dejte mi je všechny." Paní nevěřícně kroutí hlavou. Na ten ze zebrou a ZOO vyhrávam dvacku. "No tak si na nule. Na začátek na gamblerku dobrý," říká mi J. P. a já čekam, kdy přiběhnou novináři, aby krotitelku losů vyblejskli do místních novin.

Vod tý doby si losy nekupuju. Sobí akorát parůžky a zubra jsem v létě viděla živýho. Podojit krávu jako nějaký mužové či ženy neumim, i kdybych tahala za cecky a kapaly mi euráče. Co si ale kupuju, a to vášnivě, je tombola. Má to dva důvody - podpořim danou aktivitu, spolek, sdružení, benefici, ples, člověka, a co já vim, co ještě. A druhej - vyhraju bezpochyb tisíc věcí, co nutně potřebuju. Lingvista má stejnou vášeň. Je to jistě podpořeno tim, jak v mládí vyhrál v tombole psa.

Za ty roky, co spolu hrajeme, jsme vyhráli:

• mnoho bažantů (s barevnými péry) a divokejch kachen, neb máme rádi divočinu
• mnoho knih, nejen o losech
• košer vína, jen ne probůh na svařák
• večeři u Pohlreicha (to je ten, co nadává)
• překapávač na kafe
• nestaženou srnu (nikoli daňka)
• přezutí gum, zřejmě na voze, ne na sobovi
• sošku boxera 
• několik pytlů betonu nebo cementu nebo já nevim
• sadu nějakejch džbánků
• pamlsky pro psy

A teďka naposled na hasičskym plese, kde tombola nezmizela, ač si hasiči sou schopný objednat řadu 30 panáků zelenejch, gramofon. Na něm si pustíme Losí pochod. A možná i píseň We are the champions.

A co ještě nutně potřebujeme vyhrát:

• divočáka, aby si ho lingvista vodnes jako Bivoj (aneb miluju stereotypy)
• cokoli s boxerem, tedy psem, nikoli rukavice do ringu (aneb miluju svýho psa)
• valník nasekanýho dřeva, aby básník J. P. nemusel rubat sekerou a dělat seky, seky (aneb miluju básníka)
• pytel brambor, pytel pšenice, vagon uhlí (aneb miluju siláka, co to ponese)
• Karlíkovo továrnu na čokoládu (bez komentáře)
• pobyt na jachtě aspoň na Lipně (Superčíča se prostě ráda plaví)

Myslim ale, že největší výhra byla, že jsme se vyhráli navzájem. Abychom vyhrávali gramofony, na kterých si vyhrávali: Kdyby ty muziky nebyly, byl bych byl mívával tři vily... Ale protože tak pěkně (jsme) vyhrávaly (i), nemáme je, no. Ale Superčíča si jednou koupí Sportku a pak si popluje lodí a bude plavat na Zlatých pískách, jako strejček Skrblík ve svym bazénku. A kdyby jí tam nedej bože bylo horko, pojede se projet s losy.