Včera jsem se ocitla na srazu veteránů. Nebyli to však muži pamatující druhou válku, které bych oblažovala svou krásou, znalostí dějin, chytrostí, nebo dokonce touhou střílet z pistole. Nebyli to ani veteráni soutěží, jako je fotbalová liga nejnižší třídy nebo soutěž dobrovolných hasičů. Nene, byla to auta. Krásná, stará, nablýskaná auta.
Na výlet spojený se závodem těchto krasavců jsem byla vyvezena přímo jeho účastníky. Náměstíčko nebo snad náves v obci O., proslulé spíše svou pěknou hvězdárnou, kterou nechal postavit jeden z mnoha klanu Fričů, syn slavného revolucionáře z osmačtyřicátého, na vrchu Mandě (a stavěl ji Josef Fanta, přítel to Julia Zeyera), tentokrát nepozorovalo hvězdy nebes, ale hvězdy silnic. Piráty, závodníky, funily, krásky, životní lásky i drahé skvostíky svých majitelů.
Mělo to punc jakési obecní trachtace. To musím říct, že mám ráda už odmalička, pocházejíc z vesnice. Pěkně amplion, kapela, stánek s buřty a pivem, guláš, zmrzlina a pár už ráno zkroušených existencí. A sláva a paráda. Je to příjemné, malé, a není to okázalé a snobské.
Lidé mají něco rádi a chtějí se z této kratochvíle radovat (ostatně stejně jako veteráni má takové srazy kdejaká podivná skupina, např. sběratelky panenek. Existují třeba takové panenky, které jsou oblékány jako lidi. Jejich majitelky je fotí jako modelky v nejrůznějším oblečení, píšou za ně blogy nebo o nich vymýšlí příběhy). Taky mykologové chodí na speciální vycházky, kde loví houby, stejně jako myslivci divoká prasata. Majitelé veteránů loví body v soutěži, cestě vozem krajinou, kde musí plnit různé soutěže; většinou se týkají automobilů, jejich historie a jejich technické výbavy. Ovšem i otázky lingvistické žertující organizátoři přidávají.
Jako Superčíča oceňuju jednak krásná auta a jednak jejich majitele. Mnohdy jsou to totiž velcí štramáci, kteří neváhají si odskočit do pole stejně jako řidič kamionu. Mrkají na kolemjdoucí dámy a je jasné, že je nezvou domů ani na alkohol ani na sbírky nějakých podivností, jako jsou třeba zátky od piva, ale lákají je na svého veterána. Vždyť kdo by se nechtěl projet v kouzelném kabrioletu jako ve filmech pro pamětníky s Oldřichem Novým?
Pravda, já taky nepoznám vůbec žádná auta. Musím si vždy přečíst nápis, co na autě stojí. Symboly značek, ať jsou to kruhy nebo kosočtverce, nerozeznam. A vim, že jsme jezdili dlouho favoritem a teď máme pana Partnera, kterého nám prodala naše kamarádka, která s ním vždy přijela, vysvětlujíc: "Já Partnera mám." Je to dobrý auto, protože se do něj vejde postel nebo kolo nebo cvičící stroj. A když se rozhodne, že nepojede, je to, až poté, co splní svou misi. Jako když vezlo železo do sběrny. Zastavilo se s ním přesně na váze. Asi nám chtělo naznačit, že by mohlo být veteránem.
Veterány taky nepoznam, Možná škodovku a žigulík, neb jsou to vozy mého mládí, ale ten starší čas v mých vzpomínkách ještě není. Takže vim, že existovala auta značky Praga, Tatra nebo JAWA, ale rozdíly v nich nevnímám. Jsou krásné a chápu, že je jejich majitelé mají jako svoje šperky.
Ti mě ostatně baví čím dál víc, nejen, že vtipkují, leští svoje auta a hrdě před nimi pózují, ale hlavně si hrají. Pokud je hra drží i do věku veteránů, jsou to zábavní, veselí lidé, ne jako některé zapšklé paní učitelky s kyselým výrazem ve tváři a vyčítající žákům, že se dost nezajímali o naši minulost. Veterán pak veterána zná a zná taky jeho historii. A ještě je velmi mrštný, neboť se dokáže oběma koly svého miláčka trefit na prkno a to bez mrknutí oka přejet. Stejně jako když lingvista L., s nímž žiju, zajel panem Partnerem slepici.
Na konci celého veteránského dne se rozdávají věnce. Nevily je víly, ale patrně nějaké dobré manželky či milenky pánů veteránů. Někteří závodníci se špičkují, někteří radují. Jen pohár nikomu nedají. Vítězi s ním udělají obrázek. A pak dort za soutěž v jízdě podle slepé mapy. Vyhrává dáma v dobovém kostýmu.
Hmm, tohle bychom taky mohli nějak vymyslet. Kostýmy do pana Partnera. Ono stačí, že musím vymyslet kostým pro boxerka na sraz chovatelů boxerů...
Myslim, že hra by se měla cenit, a koníčky ctít, protože pak si můžeme s třemi veterány zazpívat: Není nutno, aby bylo přímo veselo...
Žádné komentáře:
Okomentovat