Být Superčíčou znamená být neustálou ozdobou společnosti, švitořit s muži a svým charismatem stát názorově výše než jiné ženy. Vyžaduje to náročnou přípravu, od špulení pusy, motání vlasů na prst před chlípnými muži, přes leštění zrcadla a sledování svého mediálního obrazu až po znalost svých předností. Tzn. vystrčit poprsí, kde je potřeba, mrknout očkem i tím u punčochy, nastavení nožky, aby byli muži zmatení krásou mého statného lýtka či zakopli a spadli mi k nohám.
Speciální cvičení představuje příprava na konverzaci a výcvik v disciplíně zvané duchaplné odpovědi na poznámky mužů. Sem spadají cvičení, jak reagovat na návrhy schůzky, večeře, sexu či noci na hotelu. Vždycky jsem si myslela, že tyto dovednosti musí člověk vytahovat pouze v Turecku, kde tamní mlsní kocouři nabízej sex, i když vám spadne zapalovač do louže a oni pro něj skáčou šipku. Cudní čeští pivaři se nejevili v těchto otázkách jako zajímavý výzkumný materiál, podivné poznámky měli spíše cizinci, které člověk občas potká v pražských ulicích či bárech. Ale přišel jednou večer v nonstopu Netopýr. Bylo to na Vánoce a my s básníkem J. P. čekali na zbylé osadníky, kteří se odploužili do kostela, aby sledovali hordy opilců, kteří fandí knězi, jako kdyby byl hlavním fotbalovým útočníkem či hvězdou rockového koncertu. Sedíme si a popíjíme a konverzujeme o samých důležitých tématech literatury a náhle se zpoza rohu vynoří jakýsi pán. Čekáme, co přijde, a z něj vypadne, že je řidič autobusu, který se rozhodl v tomto podivném podniku slavit Vánoce. A najednou na stole přistane becherovka a pán na mě smyslně kývá. J. P. samozřejmě nic, co bychom také chtěli od nadějného básníka, jemuž krása ženy nepřijde lákavá, ale raději reaguje na Škromacha v bazénku či Milošův mobilní telefon.
Obstarožní autobusák se přitočí a už mi padá k nohám. Možná je tak vylitej, ale přesto z něj začínají padat moudra."Pane, tato žena je zlatý sloup, tu si musíte hýčkat." Tančí okolo radostné rituální tance pozdního zapáleného jelena v říji. V tu chvíli je jasno, musí se začít jednat. Iniciace začíná.
"Zlatý sloup se ale může zbortit, to nemáte jen tak."
Na stole přistane další becherovka.
Ó květinko samotinká, nechcete se projet autobusem?"
Sklopím oči a pravím: "Mně se v autobuse dělá špatně, zvlášť když je řidič na mol." Pán se někam odkutálí, ale ještě zdálky na mě kýve a nadšeně zvedá panáky. Zjevně má pocit, že si užil Vánoce.
Tento moment však přinesl poznatek do mé hlavinky, duchaplnost a rozvaha je potřeba i v Praze. A proto se usmívám na řidiče, číšníky, turisty i prodavače. Obvykle i na prodavačky a úřednice, i když nejsem lesba. Toto nadšení však s sebou přináší podivné nabídky mužů všeho druhu - a nejsou to jen černoši potloukající se po Národní třídě. Vtipně zvolená pochvala či úsudek nasměruje na správnou cestu i různé jiné pány. Musím říct, že v tu chvíli zcela nehraje roli, že mám nohu velkou tak, jako by měly ostatní ženy tři vedle sebe. Mrk a mrk a můžu mířit samopalem. Skoro aby si člověk před sebou budoval hradbu, aby nenastal okamžitý hop. Možná se tomu říká zdravé sebevědomí, ale je to hra. A já ji hraju a vyhrávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat