To je mocná věc, a proto bysme ji měli slavit, jak na nás volaj již od půlky ledna vývěsní štíty obchodů, které se zaplavily rudejma srdcema a čokoládama a rudejma růžema. Taky můžete darovat šperk nebo vzít vysněnou hvězdu na romantickou večeři, aspoň některé dámy na takovejhle šmuk zcela a jistě daj. Superčíča teda rozhodně ne, když má hlad, nechá si jídlo poslat kurýrem, nebo si koupí v Žabce housku a česnekovou pomazanku. Bejval tam prodavač, kterej zaručeně poznal, že lingvista L., se kterym žiju, odjel na delší dobu pryč, neb se tam Superčíča dořítila těsně před zavíračkou z hospody, nakoupila si pečivo, paštiky, česnekovou pomazanku, mražený pizzy a fazole v konzervě a spokojeně odkráčela. Pravda, moh ten chlap bejt vod tý lásky a pozvat mě vedle na jídlo, když se tomu vždycky tak smál. Už tam ale neni, v rámci kulturní výměny (nebo spíš v Žabce blbě platěj) tam pracujou dvě Ukrajinky. 
Vod tý doby, co mi jedna z nich prodala prošlou česnekačku, jsem si ji nekoupila a radši věřim kurýrovi s čínskejma nudlema. I když jednou mi sdělili, že je dělaj jen s cibulí, a musela sem pak srkat polívku Pho Bo. Jako pozvánim do vietnamskýho bistra by mě každej milák uctil, to zas musim říct. Ale k tomu nemusí mít speciální den, může mě tam zvát furt, nebo mi vodtud posílat každej den voběd.
Taky nevim, na co ty ženský furt čekaj, myslim, že je to ta idea, kterou jim mlátí do hlavy vod malička - že sou princezny. A ty musí mít blyštivý kamínky a šaty s vlečkou. A i kdyby byly Popelkama, tak aspoň jednou mávne ta stařenka proutkem a udělá kočár z dýně. Vona ta moderní Popeluše je i ta naivice z 50 odstínů šedi, což ale Superčíča nečetla (teda upřímně - metodou rychločtení první díl, kterej jí nudil k smrti, neb se tam furt jen provozoval sex), neb je nohama na zemi, a nemyslí si, že na nějakou zapadlou prodavačku přistane milionář s podivnejma choutkama k tomu. Ženy asi taky vyžadujou, aby jejich miláci u toho s nima slzeli. A pak je kopou nožkou a chtěj ten prstýnek s briliantem. No asi je něco špatně, nemam ho. Už vim, prsteny nenosim, i když na pana Froda věřim hodně. Protože jedno je jistý, Sam ho měl vopravdu rád. Stejně jako měl rád Růžu a rozhodně nebyl bisexuál.
Taky si myslim, že láska prochází žaludkem. Jak říká naše kamarádka I., která je mágovou v kuchyni: "Plnej pupík, prázdnej pytlík." No mě za jídlo miluje hlavně boxerek. Za chleba s paštikou je tuze vděčnej. Samozřejmě je s láskou namazanej. Lingvistovi L. je potřeba vobjednat ty nudle. Nebo aspoň pizzu. Jenže když si člověk přivodí málem smrt vod zubu, kterej byl tolikrát opravenej a ještě k tomu každym zubařem blbě, neuchvátí ho ani myšlenka jídla. Naštěstí se stalo, že poslední zubař poprosil svý chirurgický kolegy o laskavou extrakci. Byl vod tý lásky. Takže jim kaše všeho druhu a ty hranolky bych nezkousala. Ale lingvista to nevzdal. Uvařil mi jídlo, kterym nepohrdnu, neb ho vařim často.
Míchaná vajíčka.
Jen bych chtěla vědět, kdo mi tenkrát, když mi bylo sedmnáct, poslat domu poštou tu valentýnku a nepodepsal ji. Co když jsem propásla milionáře, nebo aspoň majitele hotelu s dobrou kuchyní, masážema a vířivkou?
Žádné komentáře:
Okomentovat