My všichni jezdíme na jih, protože je tam teplo a sluníčko. A taky moře. A taky moc sluníčka. A taky pizza a palmy a vůbec kdeco. Taky jezdíme do Německa, protože tam nakoupíme levnějc a je tam kvalitnější zboží. A někdo tam jezdí za pivem, v Bavorsku se dá prej zaplatit týdenní pivní tour po knajpách. A někdo jezdí do Anglie a někdo na Slovensko, protože tam má příbuzný. Luxusandy jezdí tam, kde je to zrovna v kurzu. Do Saudskejch Arábií a podobnejch kulišáren.
Superčíča jezdí do Polska. Ta země je totiž neprávem opomíjená. Je tady asi dvacet tisíc stereotypů. Ten číslo jedna je, že tam jsou blbý cesty. To je dneska už blbost. Díky fotbalu a zjevně prachum z evropský kasy je Polsko plný dálnic. Nejhorší tankodrom jsme zažili asi 50 km před polskou hranicí na německý straně. I normální okrsky nejsou samá díra jak ta naše hopsasanda na Sázavu. A ještě je skoro v každej první zapadlej vesnici smažalna ryb. Maj tam vobvykle plno smaženejch ryb bez kostí, vrrr a taky polívku. A někdy bigos a žurek a zapékanky. A všeho dávaj dost a je to dobrý. Speciální mls je česnekovej dip k hranolkám.
Poláci jsou přívětivý a jsou strašně rádi, když mluvíte polsky. Přece jen je to velkej slovanskej národ. A taky jsou vlastenci. Nezapomenu, jak na tour v Gdaňsku před několika lety při návštěvě loděnic, básník J. P., který se polsky naučil z televize a mluví plynně (i když mi teda slíbil, že se do příště naučí názvy ryb, neb do toho taje stejně jako já nepronik, láska k rybám mě zrovna necharakterizuje a k rybářum už vůbec ne), když jsme navštěvovali loděnice a tamní muzeum Solidarity, řekl, že Havlovi by Češi možná v trutnovskym pivovaru vyznačili chrchlstezku. Možná by byla ozdobená zátkama vod piv a z kazeťáku by mluvil Lanďák. Však víme, co bylo tahanic s tim letištěm. A to se bude muset vybudovat hned vedle ještě jedno, aby Klaus nebyl pozadu. Ale ten tu bude strašit ještě zřejmě po zbytek mýho žití.
Nemluvim vo tom, že skoro celý Polsko bylo po válce zničený a voni si ho postavili znova. Stejně. Ale taky maji panelákovy. Nenávist k Rusku je tam silná, to jsme viděli loni na podzim ve Varšavě. Vono se ostatně neni čemu divit, ta historická zkušenost je tam s východními Slovany delší než naše.
A protože jsme zas letos podlehli lákadlu, vydali jsme se jak husiti nahoru k Baltu. Následujou fotky, který jsem udělala já, proto jsou tak hezký.
V Polsku skutečně žijou zubři. My teda viděli ty, co sou v zajetí. Ale v Bělověži běhaj i ty divoký, který se kdysi proháněli i v našich vlastech. Alespoň někdy v pravěku. Tam se taky dělá známá vodka zubrowka, se stonkem speciální trávy z Bělověže. Zajímavý je, že Angličani jí říkaj Bison Grass Vodka. Jednoho bizona jsme viděli zrovna na záchodě. Jak to maj s tou trávou, to nevim.
Kamień Pomorski. Původní rybářská vosada a přístav, pak docela důležitý město. Už ve 12. století tu bylo biskupství. Teď to teda moc důležitý neni. Hospody jsme nemohli najít. Celý město bylo rozkopaný, až nakonec jsme překrosli autobusový nádraží, nějak se prohnali objížďkama a objevili městský hradby. Tam byla super hospoda s pánem, kterej nám vokamžitě nabízel plzeňský pivo. Ale měl skvělý jídlo a zmrzlinu značky Zelená budka. A to město se jmenuje podle šutru, co kouká z vody a je prej strašně velikej pod vodou. Nad vodou takovej chlapík jako všichni ti braši na Vydře.
To je ten kamen. Je to docela fešák, ne?
Město Wolin (někdy taky Wołyń), se menuje skoro jako moje milovaná jihočeská V. Je taky podobně malý, je tam pár tisíc vobyvatel a taky jsem tam našla jedinej zverimex během celý vejpravy. Byla tam vosada už strašně dávno a taky se tam vobchodovalo. Je tam vikingskej skanzen, kterej byl a nebyl hezkej. Ale tahle fotka je i s lektvarama, který tam maj vokolo.
Tyrkysový jezero. To se mi snad líbilo uplně nejvíc. Až na ty komáry. Nad nim se tyčí písečná hora a nahoře vyhlídka na močáliska s deltou řeky. Taky tam měl bejt jakejsi zámeček, ale byla tam jen žumpa. A pak mi lingvista L. slíbil vyhlídkovou věž, ale ukázalo se, že to bylo betonový trafo.
V tejhle oblasti zkoušeli Němci svý rakety, proto jsou tam všude muzea V3 a odpalovací rampy. Já ty zbraně nějak nemusim, tak jsme se na rampy dívat nešli.
A další krása byla poušť u jezera Lebsko, který je vobrovský asi jako Lipno nebo tak něco. Je tam poušť. Nekecam, písčitý duny, který se valí tam a sem. Měla sem co dělat v tom chodit. Naštěstí, to neni jižní Evropa a písek nehoří.
Polsko je pes friendly země. Psů tam bylo plno a měli svý majitele. Nebyli to toulaví chudáčci.Vévodili jim čivavy a jorkové a jiná malá havěť. Kupodivu tam neměli jezevčíky a boxera jsme už tuplem neviděli. Příští rok jede taky, už stejně byl v ojčizně za hranicema.
Tohle je ale socha z Toruně. To je fakt fajn město. Jen parkovat musíte za hradbama. A stejně jako ve Wroclawi maj trpaslíky, tak tady maj psíka a oslíka. Psíka maj i v Krakově, to je ten chudák Džok, co marně čekal na svýho pána, kterej umřel.
No jinak v Toruni stojí i šikmá věž. Prostě Itálie netřeba. I když si myslim, že Italové by jinak Superčíče podkuřovali. A to taky dali světu pár papežů a jsou tam v neděli plný kostely. Ale tam bych musela někdy, kdy tam neni horko.
A díky tý polský party ve stáji u jezera máme kamarádku z Katowic. No a tam jsme ještě nebyli.
Kocham Cię, Polska!
P. S. Málem bych zapomněla, že našeho tripu se od Slupsku účastnil i Jurko Killer. Jeho brýle však skončily v odpadkovém koše. Byl tak smutnej, že si je zas musel vylovit.
Žádné komentáře:
Okomentovat