neděle 12. července 2015

Kolem dokola s kolem a na kole

Když někdy v hluboké minulosti (asi před sedmi tisíci lety) vynalezli kolo, byl to objev hodný Nobelovy ceny. Asi jako dneska internet. Kolo sbližovalo lidi a ulehčovalo práci. V mnoha ohledech. Přece jen na takový vozík se vejde křápů, mnohem víc než do dvou rukou. A ani nemusí bejt virtuální. Kola se různě upgradovala, spojovala, sestavovala, takže kromě hrnčířského kruhu díky jejich propojení, otáčení a zvětšování existují také kolotoče a ruská kola.
Ty staré kolotoče jsou ještě v pohodě, ale takové ty podivné centrifugy, které se točí dokola a pak kolem, to je na mě moc. Nevlezla bych na to, ani kdybych se měla octnout v jednom kole se samotným šampionem v kolové. Na starých kolotočích byl vždycky největší boj o koníka a raketu. Se mnou se nikdy nechtěla zvednout. I kdybych ji prosila na kolenou nebo nutila kolemjdoucí, aby mě zdvihli.
Taky sem měla tříkolku, teprve pak jízdní kolo. Jednou jsem z něho ošklivě spadla. Já obecně, když padam, tak to neni žádná sláva. Přesto bylo moje jízdní kolo krásný. Jmenovalo se Unicykl a byl to takovej favorit, kterej měl prohlou horní štangli, aby se mi na to líp naskakovalo. Liberta mě minula. Měla takový těžký gumy a brzdila dozadu šlapkou. Taky neměla přehazovačku. Když ji nemaj chlapi, je to dobrý, ale u kola... Vim, že v městech, která jsou placatá, se na kole jezdí běžně, takovej Hradec třeba, to je rovinatý ráj. Ale i jihočeské krajiny měly něco do sebe, zvlášť když člověk propil peníze na vlak a jinak se nikam nedostal.
Unicykl to zvládal dobře, vesele drandil z kopce do kopce a ještě díky němu mohl člověk víc spát. Pak jsem se zmohla ještě na lepší kolo. Ale nejezdim na něm. Sedí v jižních Čechách, protože na sázavské haciendě je stroj č. 3. Rezavý blesk, který jsme dostali. Je opraven a čeká na svou první jízdu. 
Musim však říct, že jsem se k ní ještě nevodvážila. Z kola se stal totiž trend. Už to neni dopravní prostředek. Je to kratochvíle. Takhle si dát na kole do těla, to je snad národní špás. Jezdí mladí i staří. Nedávno jeden pán umřel, protože si chtěl v devadesáti pěti zajezdit. Zrovna jak byla ta vedra. Nemam ráda mainstream, a jak jezdí vše, co má nohy, nějak mě to kolo neláká. To snad spíš ten rotoped, na kterym sportim a sleduju filmy. Lepší než vypracovaná pánská stehna v elasťácích. 
Jednu dobu byl v módě spinning. To jsem taky vozkoušela. Ale s dvaceti vyprsenejma blondýnama šlapat do pedálů za zvuků techna mě teda nebavilo. Zvlášť když ta instruktorka ječela jako na lesy. Naštěstí spinning převálcovala zumba. Ale u nás v R. pořád maj prosklenou výlohu, kde se na ty dámy můžete kouknout. Chlapi nějak tuhle potřebu společné exhibice nemaj.
Ti radši v lesklejch legínách či trikotech hurá na dálnici.
Voni jsou taky ty cyklisti dost neurvalí. Někdy jezděj v takovejch hejnech, že se divim, že je nesmete první auto. Docela dlouho přemejšlim vo tom, že je budu plácat z auta přes zadek. Samozřejmě by dostali jednu přes ty vypolstrovaný legíny. 
A voni nemůžou jet jen tak s batůžkem, pěkně si to drandí cestou necestou s plnou polní. Ale protože to přece nebudou tahat na zádech a na nosič se to nevejde, maji svoje vozejčky. Takový kukaně, kam bych teda nevlezla ani za zlatý prase. No ani bych se tam nevešla. Ale plná polní se tam vejde. Možná i závodní jídelna. A k tomu jeden dva kojenci jako přídavek. Se divim, že se neudusí, když se za ten igelit valí prach ze všech cest a výpary ze všech aut. A kdyby aspoň jezdili jen po určitejch cestách, ale oni jsou všude, i tam, kam kola nesmí, se s nima vyplazí. By snad vlezli i do zakouřený putyky, ač nekuřáci, jen aby dokázali, že maj kolo. Pak si vobjednaj kolu a kolem stolu sedícím pivařům předvedou kolové rituály. Např. sundavání trikotu, když chtěj na záchod. To jsem jednou viděla z auta taky. Naštěstí ten pán stál zády. Měl možná hezký kolo, ale když se to vezme kolem a kolem, byl to hanbatej suverén.

Až někdo vynalezne jinou kratochvíli, třeba běhání na chůdách, vyvezu svý kolo. A zas na něm pojedu na nákup, pěkně s batůžkem na zádech.  Šlapací kolo, jako blesk poletí, vždyť přežilo staletí. A Superčíča se opře do pedálů, vrrr.
A možná si vemu i lesklý legíny, aby muži mohli obdivovat má vypracovaná stehna.

Žádné komentáře:

Okomentovat