Před chvílí jsme viděla reklamu na fernet. Teda aktuální, na
rok 2015. Čeští muži zjevně udělali pokrok, přestali sladit, papkaj zdravě a
honí svý tělo v legínách po silnicích.
Ale přesto přijde vůdce, kterej je zas zmámí k tomu,
že jsou parta. Nevyměknou. Myslela jsem si, že tahle podivná nálada ve stylu
staroprameňáckýho Chlapi sobě existuje jen jako stereotyp v reklamě na
pivo a tvrdej chlast. Ale stala se mi teď taková příhodice.
V sobotu bylo děsný vedro, a protože boxerek by se
roztek a vyměknul, šli jsme s lingvistou L., to je ten, co dostává v práci poukázky na pobyt v hotelu jako
dárek, do bazénu, kterej byl přímo v areálu naší ubikace. Myslim, že dál
by už Superčíča nedohopkala ani na chůdách. Pravda, do hotelu jsme přijeli
zákazem vjezdu, kterym nás poslali místní domorodci. My nic zlého netušíce jsme
si to šinuli touto necestou asi tři km... Ona ta R. je strašně dlouhá nudle.
Bazén byl studenej a pohled na Superčíču jistě krásnej, když
tu se přihnala skupina mladíků, asi tak pět hochů, slušně oháknutejch. Co čert nechtěl, v hotelu byla to
odpoledne svatba. A s pravym DJem k tomu!
První povídá: „Ještěže jsme jim utekli. Já už tu svou fúrii
nemůžu ani vidět.“
Druhý: „A kde vlastně jsou?“
První: „Kde by, žerou dort a vzdychaj nad šatama. Konečně si
tu můžeme trochu poklábosit jak za starejch časů.“
Třetí: „No aby se zas nepřihnaly. Už jen že jsem si musel
vzít ten voblek a chodit po krámech. A vona, vona si koupila dvoje šaty,
poněvadž nevěděla který...
Přišlo nějaký dítě, zjevně synek některého z nich.
Zeptali se ho, zda se bude koupat, nechtěl. Tak ho poslali pro pivo a
vysvětlili mu, že to má udělat pomalu, aby si toho nikdo nevšim. Chlapec jim pár kousků nanosil. Pak už se
přihnaly dámy. Udělaly pár ksichtů, vyhlásily, že je tanec s nevěstou a že
tam musej odejít. Jedna měla fakt o tři čísla menší obtažený rudý šaty a
nemohla si v nich ani sednout. No to by se mi tak chtělo... A ještě měla
velkej nos. Další zas měla účes podle hrnce, ale zřejmě si připadala v těch
flitrovanejch šatech dobře. Luxuska zas.
Chlapi sklapli podpatky a šli. Nevim. Vyměkli.
Myslela jsem si, že je to konec. Ale přišla druhá parta. Ta
byla vostřejší. Hup do trenek. Radši
jsem vylezla z vody. Začali totiž do metr hlubokýho bazénu skákat po hlavě.
Kupodivu se nezabili. Aspoň ty skoky, co jsem viděla, přežili. Vévodil jim
blondýn, nikoliv s velkou botou, ale s nagelovanou hlavou. Už po
prvnim placáku jsme se všichni dozvěděli, že si ten účes štěloval čtyři hodiny.
Po druhym se šel vychcat. Zpoza budky vykřikoval, jak má pěknýho macíčka. Možná
měl doma nějakýho kocourka, ale bohužel jsme viděli i jeho ženu, která pak
přišla v doprovodu s nějakou těhotnou kamarádkou.
Sledovaly spolu
skoky do vody. Pak blondýn postříkal pani, co seděla vedle na lavičce, vodou.
Další skupina radši odešla. Ale
blondýn hecoval své kumpaněros k novým skokům. K tomu se notně chodil
posilovat panákama a hlásal, jak je to cool a skvělý a hlavně, že na svatbě
hraje DJ. No škoda, že tam neměli dechovku. Na parketu se přitom vlnili asi dva
lidi. Ženy honily muže a zbytek mužů předváděl, jak nevyměkli, že umí do tý
vody po břiše furt hupnout. Pak jsme odešli i my. Co bylo dál, nevím, jen
najednou dveře našeho pokoje otevřela malá, asi čtyřletá holčička a říká: „Já
hledam tetu.“ No když na ni vykoukla psíkova hlava, muselo jí snad dojít, že se
teta neproměnila v boxera, ale co vim, děti maj bohatou fantazii.
A pak jsme uzřeli blondýna na baru. S někym mluvil. Divil se, že ten člověk
je lesák. A furt navrhoval zálesáka. On sám se hned pochlubil svym titulem z vejšky
a tim, že ho má i v občance. „Jsem pán inženýýýr, jááásný?“
Jenže pak mu spad jeho vyčesanej zvlhlej kohout, když z něj
vypadlo, že jeho žena vydělává víc než von. Vyměk už dávno.
Ve finále večera se
ztratil ženich. Asi spad do bazénu.
Ráno se plazil nějakej muž ve vobleku vedle další supěny a
ta mu odpovídala jen ve větách ANO, NE. Ten teda vyměk rychle. Možná mu
nezbylo nic jinýho než hup do bazénu.
A všichni ti muži byli mýho věku. Ani vo jednoho bych si neotřela svou špekatou
nožku s oprejskanym lakem na nehtíkách.
Byli to měkkýši.
Žádné komentáře:
Okomentovat