O spisovatelích

Musim říct, že jsem v poslední době nečetla fakt žádnou dobrou knížku současnýho českýho spisovatele. Teda kromě vodbornejch textů o Franzu Josefovi, který jsou napsaný líp než kdejaká moderní prózička plná ozdobiček. Skoro jak na marcipánovym dortu. A tak čtu Poláčka. Má to něco do sebe číst Poláčka.

Přitom těch knížek vychází tolik a jsou různá nakladatelství, který si i houfujou mladý talenty. Většinou jsou to lidé, kteří na vejšce lezli do salonu, kde ve vytahanym svetru zaníceně recitovali Holana, byli v extázi a pili čaj. Jsou to intelektuálové každym chlupem a setkání s přízemnim obyčejníkem je zcela vykolejí z neustáleho přemýšlení o teorii fikčních světů a její revizi. Tihle lidé se pak vobvykle stávaj biolidmi a příznivci zelených stran. I když krávu viděli možná z vlaku a hrábě v ruce v životě nedrželi. A někteří třeba jo.
Sekundárně.

Přidat popisek

Otázka, kterou Superčíču rozvrní, jest, kdopak čte jejich knihy?

Pak je tady druhá sorta. Lidi, přesvědčený o svý skvělosti. Ti ani nemuseli lezt do salonu. Prostě si věřej. To jsou většinou ženy. Ano, pokud pujdete do knihkupectví, uvidíte, že současná česká literatura je takové ženské kafrání. Nadávání na chlapy a rejpání se v pocitech. Mam ráda chlapy a nadávat na ně nechci. A ještě si číst vo těch pocitech. To je stejný, jak ta dětská knížka, co jsem tuhle viděla, furt se tam moralizovalo a řešila chudinka holčička, co se jí rozvedli rodiče. V zemi, kde se rozvádí půlka párů, se v tom ještě vymatláme a ještě si vo tom přečtou děti, co to zažívaj. No super.

A ornamentky a kudrlinky.

Skupina A a B pak zakládá různý aliance spisovatelů a chodí tam všici zasvěceně řečnit. Taky pochopili, že knížky se dneska prodávaj stejně jako jogurty na krámě. Tak se prodávaj taky. Jsou to prostituti svejch textů, protože jinak by je už vážně nikdo nečet.

No a největší prostituti jsou ty, co vůbec nic nepíšou, ale tvrdí, že jsou spisovatelé.

Myslim si dvě věci. Jednak mi chybí příběh. Fakt příběh, kterej budu hltat. A kterej nebude řešit homosexuály nebo vodsun Němců. Příběh, kterej sám prodá. A se slušnym marketingem to bude královský jogurt. No a pak mi chybí iluze spisovatele, kterej sedí v knajpě a pak se večerním městem kolébá domu. Nebo do další nálevny. A možná nad ránem napadne ho věta, kterou napíše na starej účet, zmuchlá a za tejden najde. Tu zasadí a hle, vyroste mu kniha. 

Nechci prostituty ani žvanily.

Ale nemam batikovanej svetr a výraz mimoně...

Jdu si číst Poláčka.

Jo a je mi uplně jedno, kdo dostane Nobelovku. V kavárně vo tom zasvěceně řečnit nebudu...
Ale bejt nakladatel, tak možná řešim autorská práva...