No Villon škvařil jazyky klevetnic, ale já si někdy říkám, že by někdo měl uškvařit ten můj. Pro ironickou poznámku nejdu daleko a bohužel se taky netajím tím, co si myslím. A nemam kamarádky, se kterejma chodim na kafe a na dorty (který kvuli něčemu jako cukrovka, co vlastně neni cukrovka, mam ráda, ale nesmim) a vykládam si s nima o barvách na vlasy, novejch trendech v líčení, co frčí v letošní módní sezoně. A samozřejmě o jiných drobnostech, třeba o dietách.
Mam radši pivo a chlapy. Protože jsem Superčíča. No ale pivo taky nesmim. A baví mě zakouřený putyky, kde houstne dým, a mraky kouře, který nad váma stojí. Jen do nich píchnout.
A ráda mluvim s lidma, který neznam a potkam. Ono je to divný, ale vobčas mě osloví zcela neznámý člověk a začne mi vyprávět nějakou životní historii. Jako nedávno ta pani, co si ke mně přisedla v buse. Bylo jí asi osmdesát. Byla blázen do opery, neb její matka v těhotenství prý seděla v první řadě na každé opeře v Národním. Asi ji zplodila s nějakým pěvcem.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že tomuto hudebnímu žánru vůbec neholduju, ale paní nedala jinak. Bylo to vlastně stejné, jako mluvit o barvách na vlasy. Taky mě to nezajímalo.
Některé dámy by mohly být označovány místy, odkud jsou. Brnivka Brněnská, Vařka z Karlovar, Budka Budějcká, Namyšlena ze Zámyšle, Žravka ze Žerovnice, Kravka z Kravař, Mařka z Marjánek či snad Pepina z Josefova. Byla by to plejáda kámošek, který potřebujete. A který s příchodem dalšího járu vysublimujou.
Ta barva na vlasy se časem vymeje nebo vodroste.
Naštěstí ale to, co je důležité, nevysublimuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat