Jsou zvláštní oslavy a taky neoslavy a spoustu příležitostí
nalezených a zmařených. A naděje a touhy a sny. A realita se svejma zvláštníma
bodákama, který umí, co chtěj, a vůbec nejsou ukočírovatelný.
Fascinuje mě, jak vždycky všichni vzhlížej k novému
roku. Jestli čekaj růžový prasata, nebo kadilaky s navonějma šoférama.
Možná jen hledají to něco. Ale kde je to něco, bůhví.
Bůh ví.
Alkohol, rachejtle, bum prásk, rozzářené tváře, veliké
polibkování. Vobčas i nové páry, které si nad sklenkou (lahví) sektu (sektu
s vodkou) slibujou věrnost a věčnou lásku.
Až na věky.
Mnoho silvestrů a oslav příchodu nového roku je jak
kolovrátek, který běží, když je strojek namazaný.Kam jste ukryli ten rum? Vy už ho nemáte? To pak možná začne
skřípat. Naštěstí Vietnamci slaví Nový
rok jindy. A určitě budou mít i cigára i pivo i rum i víno i okurku a citrony.
Abysme se na sebe netvářili kysele. Nebo chybí citron do tequilly.
Dělnický.
A to už předtím dělali všichni zásoby. Paní na pumpě v Chomutově
říkala, že dle počtu aut před nákupákem čeká konec světa.
„A to snad ne,“ říkám jí. „Snad budem ještě naživu, ne?“
„Já si koupila kalendář a tam normálně chybí prosinec, to už
nebude.“
Hm, tak já čekám místo zlatejch brejlí na to, jestli ten prosinec
zase přijde.
A jestli mi zase Jerzy pustí německou hymnu na Nový rok.
Ať je ten nový rok obyčejný.
Žádné komentáře:
Okomentovat